Článek
Pochopitelně se má na mysli ke zlepšení výchovy dětí, nikoli kulinářský. Mnoho lidí již projevilo známé dobré úmysly. Někteří se jimi i po určitý čas řídili. Ne vždy se jim ale podařilo dosáhnout žádoucích výsledků. Je na místě připomenout známou lidovou moudrost, která nás poučuje, že cesta do pekel bývá dlážděna - právě dobrými úmysly. A ještě - čert nikdy nespí. Pokračujme proto v naší „videocestě“ o pár patníků dále.
Ale kdo by se záběry a s jejich rozborem souhlasil? Běžně vidíme, kolik lidí nesouhlasí, aby je někdo fotografoval a zejména natáčel. A uvádějí řadu různých důvodů vč. ochrany osobnosti a nízké fotogeničnosti. Na druhé straně na sociálních sítích vystavují mnoho osobních a rodinných informací a leckdy i fotografií a videí, která mohou sdílet další osoby. Tam jim zveřejnění nevadí? Kdybychom se chtěli dobrat bližšího vysvětlení, asi nám pomůže uvědomit si fakt, že tak člověk činí sám a dobrovolně. Dobrou analogií k pochopení je nám konkrétní příklad dělníka, který na vozovce pracuje nejdříve se sbíječkou a poté s tzv. žábou. Jak asi víme, při jejich používání je charakteristický dost silný hluk. Je rozdíl mezi vnímáním obsluhou, která má situaci v moci a může stroj vypnout, byť ne kdykoli se jí zachce, a mezi úředníkem, který je nucen hlučno snášet v blízké kanceláři, aniž by měl možnost cokoli ovlivnit. Zvolme ještě pohled, komu co pomůže. Co by jedinec očekával od sociální sítě a co od účasti ve výše vzpomenutém kurzu.
Rodiče se určitě snaží o vytvoření co nejlepších podmínek pro vlastní dítě, ale mnohdy dojde jen na materiální, technické, finanční a organizační prvky, zatímco individuální, sociální, psychologickou a emocionální rovinu spíše podceňují. Jejich význam průběžně stále roste, a proto by se zde mohlo a mělo udělat více. Proces vypadá tak, že by bylo správnější mluvit o podceňování dané sféry. Samozřejmě existují pozitivní a negativní dopady jednotlivých kroků a procesů. Například leccos vrcholí v pubertě, kdy se děti začínají velmi nahlas ptát ve smyslu „proč oni tohle mají a my nikoli“ a „proč oni si to či ono mohou dovolit, ale my nemůžeme“. Většinou v nich poté klíčí, rozvíjí se a nakonec bují pocit méněcennosti a nedostačivosti, zejména pokud jsou jinými vrstevníky nazývány sockami.
Přirozené by bylo od nízkého věku postupně vysvětlovat, kam vede nízká aktivita ve škole a jaká je její přímá souvislost s dosaženými vědomostmi, se vzhledem vysvědčení a s výběrem SŠ a SOU a UO atd. Možná by zde mohlo dost pomoci osobní přiznání ze strany rodičů, aby jejich potomci poněkud vystřízlivěli a více si vážili, co mají a aby s daným potenciálem lépe nakládali. Za zvážení by možná stál experiment vyměnit dítě do jiné rodiny. Jednou by mohli - třeba i společně - navštívit dysfunkční skupinu a podruhé rodinu, kde skoro vše funguje, jak má, a kde rodiče využívají odborných znalostí z příslušných oborů blízkých výchově. Odborníci na prožívání, myšlení a chování lidí zde hovoří o emocionální korektivní zkušenosti, která by v předloženém případě mohla vést ke znatelnému uklidnění a posunu. Analogií nám může být cestování po světě a návrat domů a jisté povznesení nad našimi malými problémy a skoro každodenními žabomyšími válkami.
Je nabíledni, že hlavní tíže a osobní odpovědnost leží na zákonných zástupcích. Podobně jako se osoby obvykle před vařením a pečením dívají do moudrých kuchařských knih a/nebo dnes moderně na internet, nezaškodí si tak počínat v nejdůležitější oblasti konání dospělých. S ohledem na výše napsané každý ví, o jakou se jedná.
