Článek
Někdo by mě mohl vytahat za uši. Jak si dovoluji psát nepravdu? Vždyť je na můj dnešní nadpis pozdě. Kalendářně určitě. A vlastně počasím taktéž. Pryč jsou velmi teplé dny, které nás bohatě potrápily ještě během měsíce září. Leckdo si s příchodem studené fronty oddechl. Jenže nemohl vědět, co všechno přinese. Jak se o pár dní později ukázalo, kromě rýmy a nachlazení se jednalo o ničivé povodně s následkem více miliardových škod. Jak moc bychom si nyní přáli pár teplejších dnů. O špinavou vodou s bahnem postižených obyvatelích ani nemluvě. Vysoká teplota a slunce by jim pomohly sušit domy a pár předmětů, které jim zbyly a je možné je ještě snad použít.
Jelikož máme chladno, mohla by přijít vhod jedna „teplejší“ vzpomínka. Během léta většinou vybíráme dovolenou, užíváme si legrace a sportu a celkově se uvolníme. Zrovna tak se plánovalo v jedné vesnici na severozápad od našeho hlavního města. Muž, kterému chybělo pouhých několik roků do padesátky, byl znám jako velký příznivec vesnické kopané. Také dříve aktivně hrával. S léty stále méně, ale ani přes pokles fyzické kondice a pohybové aktivity se nezařadil mezi přehnané sledovače televizních pořadů a mezi klasické hospodské povaleče. Po krátkém jednání se dohodl s místními činovníky a oni ho nechali nastoupit na posledních pět minut. Tolik se viděl v akci, že zapomněl na varování meteorologů a televizních rosniček, že sportovat se má v horkém létě velmi střídmě, ba lépe vůbec. Ale co by to bylo za pořádnou vesnickou akci, kdyby se nehrál fotbal a poté se nekonzumovaly párky s křenem a neposedělo u piva? Náš borec nastoupil, ale nedohrál. Za necelé tři minuty ne právě usilovného pohybu se mu v přehřátém vzduchu náhle přitížilo. Stěží s rukou u srdce dovrávoral na lavičku. Pak události nabraly rychlý spád. Rozhodčí ani nestačil nastavit, protože se ozvalo žuchnutí a zmatené volání o pomoc. Rivalita vesnických kopálistů a boj o výsledek a prestiž náhle ztratily význam a váhu. Naštěstí je doba mobilních telefonů, a tak se sanita z nedalekého města mohla vydat směrem ku hřišti velice záhy. Dojela, ale nestihla. Po tradičním neveselém lékařově konstatování bylo nutno zavolat ještě jedno vozidlo, jiné a tmavší. Zábavné setkání skončilo velmi nevesele.
Proč dnes ten smutný příběh? Protože se nám léta nějak kazí. Buď je příliš chladno a větrno, že nadáváme a hrozíme směrem k obloze, nebo jsme s ohledem na vedra nuceni poslouchat zvěsti a nabádání, že máme chodit ven jen brzy ráno a pozdě večer, hodně pít, méně jíst, nepřepínat se a raději nesportovat. Jenom si vezměte, co uskutečnění oněch rad a doporučení zabere času, hlídání a myšlenkové energie a kolik stojí peněz. Oprávněně se pak člověk ptá, co máme za léto, dovolenou a čas, je-li lidská bytost natolik omezena. Sužuje nás takové nestředoevropské teplo, že v čisté, ale příliš teplé vodě hynou ryby, slunečnice se už po slunci ani neotáčejí a voda v rybníce hicem zmořeného jedince už neosvěží. Nejsem si jist, jestli takové léto chceme a hlavně jestli ho v dané podobě pro svůj život potřebujeme. Prudší bouře, dříve neviděná a nyní nenáviděná tornáda, rekordní - často bleskové a nepředpověditelné - záplavy, naopak nezvyklé teplo v zimě a za pár hodin neuvěřitelně krutá sněhová kalamita. Stále ve střehu a připraven. Na rychlé a extrémní změny.
Myslím, že v předchozí větě ani moc nepřeháním. Stačí sledovat oficiální zdroje, jak třeba letošní léto bylo nejteplejší v historii měření, jak vzrost počet tropických dnů a nocí, jak padají rekordy na desítkách meteorologických stanic atd. I proto pár slov „padne“ ještě příště.
