Článek
Na známý první pohled by se mohlo zdát, že následující řádky přinesou bližší a možná zajímavé nahlédnutí na činnost velmi speciální cestovní kanceláře. Přece jenom zmíněné destinace jsou poněkud zvláštní. Kdo má aspoň průměrný přehled, co se děje na východ od nás, tolik do překvapení nespadne. Leckdo by mohl pocítit zvědavost, co se za titulkem skrývá.
Již několik dní éterem proskakují informace, jak jsou vojáci KLDR nasazeni na rusko-ukrajinské bojové frontě. Zdá se však, že věc není tak horká. Proces bude zřejmě pomalejší, než když přestoupí hráč do jiného sportovního celku a je snaha jeho um a potenciál uplatnit co nejdříve. Zastavme se u několika okolností, které bude užitečné znát.
Předně se spekuluje, jestli tam korejští borci opravdu dorazili. A kam přesně? Ruští představitelé nic nepřiznávají. Doposud popírali. Na setkání státníků ze zemí BRICS v tatarské Kazani jejich přítomnost prezident Putin nevyloučil. Proč se objevují spekulace, když přesun zhruba dvaceti tisíc ozbrojených osob je možné docela snadno zachytit? Nejde přece o nemožnost. Již před mnoha lety jsem zaslechl, jak tehdejší satelity dokážou rozpoznat na Zemi tenisový či dokonce pingpongový míček. Mezitím technické a monitorovací prvky a nástroje zajisté kvalitativně pokročily. A proto pracují dokonaleji než dříve. Nebo se zbytečně víří vlny, aby bylo o čem jednat, mluvit, přít se a psát?
Půjdeme dále. Jaká je vojenská a bojová připravenost přijíždějících vojsk? Od jednoho analytika jsem zachytil, že horší z nich jsou na úrovni 19. století, v lepším případě mají kvalitu vojsk z doby studené války. Protože se na Ukrajině úplně moderní válka nevede, snad vyjma dronů a několika speciálních zbraní, tak možná jejich stav bude stačit. A vůbec - vezou si vlastní zbraně? Nebo bude na místě výkonu jejich mise fungovat něco jako „půjčovna lyží“ na horách, kam lze přijet bez vybavení?
Jako třetí problematický bod se rýsuje jazyková bariéra. Šlo by o případ, kdy korejské jednotky budou součástí větších ruských celků. Zajisté jim budou velet ruští důstojníci. Půjde o spolupráci nebo o řevnivost a konkurenci? My vám ukážeme, jak… Jak půjde vše dohromady? Nebo mají povinnou výuku ruského jazyka, jako kdysi bývala u nás? Tak by se leccos ulehčilo. Jinou možností je samostatná práce a boj dálněvýchodních jednotek. Dojde na něj? Nevíme.
Za čtvrté je třeba myslet na kulturní odlišnost ve smyslu, že tuhost režimu v KLDR je údajně vyšší než v Rusku. Co jestli se hostujícím vojskům zalíbí z jejich pohledu ruská uvolněnost? A co když se přeživším nebude chtít odjet zpět? Dojde na odmítání návratu? Požádají o azyl? Budou dezertovat? Ale kam půjdou? Jak blízko realitě je rčení „z deště pod okap“? No - a co kdyby zjistili, že mohou se využít služeb zvláštní cestovní kanceláře, která pašuje lidi z Běloruska do Polska? Azyl v EU by se jim mohl po právu zdát lepší než v zemi, za jíž zájmy mají aktuálně bojovat.
V neposlední řadě je prospěšné přemýšlet, pro koho je přesun a nasazení výhodné. Pro KLDR? Pro Rusko? Pro Ukrajinu? A v čem konkrétně. Dobré téma na nové zamyšlení. Podobně jako - co mají v hlavách. Jsou „připraveni“ přibližně stejně jako vstupující spřátelení vojáci do Maďarska v r. 1956 a k nám o dvanáct let později? Jde o promyšlený krok? Zoufalou snahu zvrátit stav? Zlomit nepříznivě se vyvíjející sérii neúspěšných intervencí?
Nyní ještě krátce k druhé půlce nadpisu. Byl vyhlášen nábor na okupovaných územích. Myslí se z řad Ukrajinců do ruských sil. A prý jde o vítanou akci. Naskakují četné dotazy. Raduje se ruská část, že hodně Ukrajinců zradí a pomůže pobít a porobit své spoluobčany? Hlavně ty bojující v Kurské oblasti! Má radost ukrajinská část, že může vytvořit cosi jako pověstnou pátou kolonu či trojského koně? Příští dny, týdny a patrně až měsíce ukážou, co a jak se ne/stane a ne/bude. A jak do všeho promluví prezidentské volby v USA? Hlavně jejich výsledek!
