Článek
Zdá se, že kráčí o důležitou oblast. O hranicích docela často slýcháme. Můžeme mít na mysli státní. Jak víme, v průběhu let se situace proměňuje, leč takřka neustále jsou s nimi potíže. Stačí vzpomenout pojmy jako celní deklarace, pašeráci, převaděči, běženci, fronty nákladních aut, prostitutky, dopravní kalamity v pod/zimním období atd. V leckom vyvolají zcela určité obrazy. Řada dalších bude mít osobní zkušenost. K nim patřím i já, byť ji nemohu považovat za širokou. Neměl bych však být počítán mezi pašující, pokud sem nebudu počítat pár drobností, které jsem kdysi dětem přivezl ze zájezdu do NDR.
Opustíme lesy, pohoří a přechody a podíváme se na hranice v oblasti mezilidských vztahů. Za jistých okolností budou ještě důležitější než státní. Kdyby byly dobře známy a plně respektovány zásady slušného chování, možná by střežené linie mezi státy ani nebyly potřebné. Nevím, nejde-li o pouhou spekulaci. Zde vycházím z teze, že kdyby se lidé chovali správně, vůbec bychom nemuseli mít několik tisíc zákonů. Úkol ležící před námi zní jasně - snažit se o rozvíjení dobrých mezilidských vztahů. Místo obecně známých negativních projevů bychom měli více usilovat o praktické naplňování elementů jako ohleduplnost, trpělivost, skromnost, zdrženlivost, pochopení, porozumění, vstřícnost, více zájmu o druhé, vzájemný respekt a podpora, laskavost, vlídnost, tolerance a především pokora. Seznam jsem úmyslně ponechal v širší podobě, aby se případný zájemce o dosažení vyšší kvality plněji inspiroval. Je nabíledni, že ke splnění cíle musí vynaložit hodně úsilí, času a sebekázně.
Podobně bychom mohli probírat hranice mezi obory lidské činnosti, kde je v části situací potřebné je pečlivě dodržovat, zatímco jindy bude vhodné a přínosné nechat je posouvat a prolínat. Vyplatí se mít dostatečný cit pro probíhající procesy. Důvtipného napadne, že stejně tak lze hodnotit úsek počasí a leckteré další sféry. Ale pozor - občas se dají hranice nalézt tam, kde by je málokdo čekal. A přece proces s nimi a kolem nich nějak probíhá, působí a dopadá. Tak se stalo i mně. Nedávno jsem se potkal s člověkem, který má neobyčejně široký přehled a jednoznačně převyšuje svoje vrstevníky. Vlastně se ani nedivím, vždyť patří mezi nejvíce vydělávající a nejchytřejší osoby v naší zemi.
Podle jeho poznání, které si mnohokrát ověřil během svého pilného pracovního počínání, kupříkladu nevede hranice při využívání potencí moderních informačních a komunikačních technologií mezi mladými a starými. Spíše by ji viděl mezi dvojicemi - „hloupý“ a „chytrý“ a „připravený“ a „nepřipravený“. A ještě bych za sebe přidal jednu významnou položku - „ochoten nechat se poučit“ a naopak mající tendenci k aroganci, zpupnosti a bohorovnosti. Jinak by se dalo napsat, že chybí pokora, o níž jsem se zmínil již výše.
Konkrétně hovořil o kvalitě práce státního sektoru. Jak je ve srovnání se soukromým zoufale pomalý, neboť v něm nefungují potřebné nástroje, kupříkladu ekonomické. Navíc platí, že jak se někdo ukáže být lepší než ostatní, dochází k žel očekávaným jevům. Za prvé jsou mu kladeny překážky do cesty. Za druhé se stává terčem připomínek, závisti a kritiky. Za třetí dříve nebo později odchází k zaměstnavateli, který si bude jeho vědomostí, znalostí, dovedností, zkušeností a schopností více vážit a samozřejmě ho mnohem lépe zaplatí. Za čtvrté se nestává inspirací pro slabší a zaostávající. Spíše mu budou okopávat kotníky a hledat v jeho práci pověstné mouchy. Myslím, že nic se již dodávat nemusí.
