Článek
Mnoho lidí se těší na léto. Konečně se nemusí topit, tolik se oblékat, mrznout na zastávkách MHD, příroda je v rozkvětu, je světlo ráno i večer, čeká nás dovolená. Škarohlíd by přidal, že se nemusí podařit, ať již jsou důvody jakékoli. My o nich už cosi víme. Konečně, ani okolí nevypadá moc vábně. Dlouho nepršelo a tráva ztrácí barvu, kytky zplihle visí dolů, jako kdyby chtěly uniknout naší pozornosti či se chtěly v návalu zoufalství doplazit pro vodu.
Něco jsem nedávno poznamenal o vysoké teplotě na pracovišti. Jak zřejmě bude obecně uznáno, nejde o stav, který by lidé s radostí vyhledávali. Na části míst se nepříznivý stav řeší za pomoci ventilátorů a klimatizace. Část osob je nucena vzít za vděk namočeným žínkám a malým ručníkům. Pokud jim okolnosti a obsah práce neumožňuje, zbývá občasné poplácání vodou na WC či v podnikové kuchyňce. Nebo otevřené okno, jímž obvykle proudí zase jenom horký vzduch. Jedna „hezká“ příležitost za druhou. Člověk se hned více těší do práce…
Jenže jím pouze
Někde je možné si práci nějak časově rozložit. Pracovníci jsou rádi. Ne všude jim vedení vyjde vstříc. Ač by mohlo. A dokonce takřka bez rizika. Občas na povrch vylezou důvody. Třeba že by podřízení práci flinkali a šidili. Pokud se žáci a žákyně nedokázali zbavit svých vyhýbacích tendencí ani v dospělosti, dokázal bych šéfy více než dobře pochopit. Ale přesto se mi jeví rozumné, že vedení vyhoví lidem, aby začali dříve, dali si delší polední pauzu a pokračovali později než jindy. Přesto rovněž zde se ukazují zřejmé nevýhody. Platí zejména pro dojíždějící. Co se jim děje?
Musejí o dost dříve vstát, pokud jim ovšem z jejich Zapadákova nějaký spoj vůbec jede. Jak naloží s delší polední pauzou? Místní si zaskočí domů, hodí sprchu a drobet si uleví a odpočinou. Kam má jít „bezdomovec“? Do supermarketu? Je tam příjemněji, ale musí poslouchat nekonečné reklamy a nabídky. Nemusí sice nic koupit, ale bude-li tam chodit denně, stane se podezřelým. K řece bývá daleko. Na koupaliště je blíže, ale přece na dvě hodiny nebude kupovat celodenní lístek! Ani lavička v přetepleném parku není ideální. Především pokud ji okupují bezdomovci či moderní bezprizorní mládež, jejíž náplní práce je sledovat displeje, něčemu se často chechtat, obtěžovat a provokovat, případně hlučet a něco ničit. Nemluvě o pozdním zakončení pracovní směny. Domů dorazí dost pozdě. Stihne sprchu, hodit do sebe trochu jídla, děti už skoro spí, partner/ka napjatě a dojatě sleduje TV seriál / sportovní přenos /, tak ji/ho nebude rušit. Na chvíli ulehne a navzdory teplu brzo usne. A zítra ráno zase…
Právě. Leckdo se po celodenní práci a trmácení zalepen potem těší domů. Jenže čeká ho horký byt. Pomůže si sprchou, ale za pár chvil jako kdyby se ani nestalo. Znovu má krůpěje na čele, na zádech a v podpaží. Ovívá se ručníkem, ale pokrok je pouze drobný. O stejných jevech jsem kdysi čítal v cestopisech z jiných klimatických oblastí. Rozhodně jsem netoužil se tam vypravit. Co když bude ještě hůře? Na závěr předložím námět. Někdo by měl vymyslet, jak nezměrné a déle trvající horko nashromáždit a pouštět si ho v době, kdy na nás čeká a pak nás doprovází zima. To by byl vynález! Dnes již zesnulý soused říkával, že kdyby tak šlo horko napytlovat, dát do sklepa a později si pytle brát a teplíčko odpouštět do místností jeho domu. Třeba někdy…
