Článek
Bez nadsázky lze napsat, že vztah lidí ke psům se řadí mezi poměrně zajímavé oblasti. Tvoří rovněž vděčné téma pro setkání a debaty. Současně se zde potvrzuje platnost a fungování psychologických mechanismů. Mám na mysli, že člověk se něco dozví a nechá se postoji jiných lidí dost ovlivnit. Aniž si prověří informace, věří různým obecným názorovým stereotypům. Povšimněme si, že než aby sáhl po odborné knize a něco si ověřil, bude věřit chvále, kritice a stížnostem náhodně se potkavších osob na autobusové zastávce. Není snad schopen si vytvořit vlastní názor?
Hodně nám napoví, jak se lidé o psech vyjadřují. Padají názvy jako pes, psík, pejsek, miláček, zlatíčko, ale rovněž pejsan, čokl, čuba jedna, psisko, podvraťák, ratlík, prašivina, prašivák, pouliční směs / směska /, chlupatá koule jako ne zrovna lichotivé názvy pro čtyřnohé chlupáče. Bestii a psího kripla nevyjímaje. Zřejmě všichni jsme je slyšeli. Leckdo je používá. Možná ne vždy a úplně se záporným úmyslem. Avšak někdy je zcela zřejmý. Leckdo z nás zná ve svém okolí lidi, kteří vlastní tendenci vidět osoby, jevy a procesy z negativního pohledu. V pozadí ne zrovna kladného vztahu se může ocitnout obyčejná závist, že pes si jen tak leží, zatímco člověk musí brzo ráno vstát a jít do práce. Může zlobit, stejně nažrat dostane. Nepodceňujme ani fakt, jak psi vypadají. Více sympatií patrně získá zdravý, pěstěný, lesklý a svalnatý tvor ve srovnání se špinavým, uváleným a urousaným zástupcem psí rasy. Hned v sobě cosi cítíme a nějak se chováme. Objevují se v nás rovněž myšlenky na zdravotní rizika a souvislosti. Sledujte dění na veřejnosti!
K lepšímu dokreslení přidám zážitek. Slyšel jsem o muži, jak se dostal do nepěkné situace. Doma vyvrcholilo napětí po předchozích neshodách, hádkách a konfliktech. Patrně by se dalo konstatovat, že jejich vztah se ocitl v cílové rovince. Zanedlouho se stalo, že byl z bytu „propuštěn“. Bránil se pojmu bezdomovec, ale postupně byl nucen se podívat realitě do pomyslných očí. Trávil čas všelijak. Tak například vysedával na lavičce a pozoroval dění kolem sebe. Skoro neměl s kým mluvit. Kdo by mu věnoval pozornost? Lidé stále jen kamsi spěchají. A jak rád by on zapředl rozhovor, v němž by měl s ohledem na svoji zajímavou minulost co nabídnout. Nevypadal ale moc vábně, a tak se mu lidé vyhýbali.
Z posledních peněz si koupil levný salám. Musel si ho šetřit. Podle stavu žaludku a délky uzeniny odhadoval, že by mu mohl vystačit do zítra. Jenže se k němu zatoulal pomenší psík. Na rozdíl od lidí se ho asi nebál, přiblížil se a dokonce mu očichával nohavici. Pak se jejich pohledy setkaly. Zdálo se mu, jako kdyby pes říkal: „Cítím tady něco dobrého, kamaráde, neměl bys pro mě taky kousek?“ Pánovi se zželelo pejska a salám vyndal a kousek mu odtrhl. Zvíře se na růžový kousek lačně vrhlo a zakrátko v něm zmizel. Pán bez domova se rozhlédl po blízkém okolí. Vždyť musí někoho mít. Co jestli se na něj někdo oboří. Třeba je psisko zvyklé na fajnovou stravu a on mu podstrojuje něčím, co má zakázáno. Pak by se uplatnila proslulá životní zkušenost „za dobrotu na žebrotu“. On se s chundeláčem ochotně podělil, ač sám měl zoufale málo. Lidstvo jako celek ovšem nezachrání…
