Článek
Možná bychom ani nemuseli volit cosi jako blízký pohled, aby vznikl obraz a dojem, že děti se na mimoškolní akce těší. A hned se objevují důvody. O jaké se jedná?
Za prvé se nebude sedět v lavicích a učit se. Stav vypadá, jako kdyby škola vystupovala jako nějaké zlo, proti němuž je zapotřebí se bránit. Někdy i bojovat. Za druhé nastane jakési oživení. Většinou vítané. Přece jen je lepší někam jít či jet. Za třetí se tu dá projevit i jinak, než je běžné. A právě zde se nachází občasný kámen úrazu. Jak nám ostatně napoví dále předložené konkrétní příklady. U nich máme příležitost poznat, že vše nevyjde tak, jak by si dospělí představovali a jak plánují. A pozor - nejde pouze o příslušníky pedagogického sboru.
Nedávno jsem se zmínil o jedné škole, kde jsou některé ze sportovních aktivit relativně pevnou součástí života zařízení / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-skolni-brusleni-deti-dopadlo-jinak-253067/. Přímo se jednalo o přesun na bruslení. I když bylo stanoveno, že se na ne příliš vzdálený zimní stadion půjde pěšky, našli se rodiče, kteří svoje děti vezli. Přece chudáci nepůjdou pěšky dva kilometry. Takový kus cesty! A ještě pak mají stát na bruslích! Vždyť by se moc unavili. A mohli by být nemocní! Skuteční chudáci! Pár dětí opravdu nastoupilo, ale většina šla po svých. Nevím, jestli padla nabídka, že někoho vezmou s sebou do auta. Šlo by o správný postup? Kráčí o dobrý způsob rozvíjení kamarádství? Nebo se tu nalézá společná plocha třeba s opisováním domácích úkolů? Máme předložen námět do debaty. Mohla by přinést užitek. Do její jiné části může zamířit téma - mají dnes rodiče tolik času, že mohou během dopoledne tak výrazně a tak dlouho asistovat u svých dětí? A nakolik jsou jejich vstupy žádoucí? Co se dítěti vzkazuje? Třeba že je žádoucí, aby bylo závislé a neschopné?
Posuneme se v čase. Cestou se nic hrozného nestalo, nikdo se neztratil, nevběhl pod auto apod. Jen bylo možné průběžně registrovat méně slušná slova, provokování, pošťuchování, drobné naschvály a neustálé a nevyžádané komentáře. A zajisté také žalování a stížnosti, jak někdo někomu něco… Jasně a prostě - nekázeň a nevychovanost. Přesun se rovněž stal ukázkou, jak dětem chybí osvojení zásad slušného chování. Mnohé ve svých deseti letech vykazují několikaleté zpoždění. Když sem přidáme pubertu, která co nevidět propukne, všichni dospělí si ještě užijí. Jenže docela zbytečně. Stačilo ve správný čas vykonávat správné kroky. Především včas stanovit hranice a pravidla a důsledně dbát na jejich dodržování.
O něco hůře dopadla jiná výprava na mimoškolní akci. Pěšky se mířilo o kousek dále a cílem bylo speciální muzeum. V něm se na program dostala přednáška o jisté části historie spolu s ukázkou dobových artefaktů. Nevím, jestli se na nevhodném chování podepsala prodloužená délka přesunu, ale kromě již výše popsaných projevů a elementů se stalo, že ve třech případech se děti vystrkovaly z chodníku do vozovky, až museli řidiči přibrzdit, aby odvrátili hrozící velmi nebezpečnou situaci. Sem bychom mohli ještě přidat „výborný“ nápad, kdy silnější chlapec sebral slabšímu jeho čepici a hodil ji před přijíždějící auto. Dále sem můžeme připočítat dost zákeřné snožky, štípání zezadu, postrkování, tahání za vlasy, údery do zad aj. Jak asi pochopíme, paní učitelka nemůže být a mít oči úplně všude. Ani zadní dospělý doprovod s ohledem na bohaté a neřízené počínání dětí vše nestačí registrovat, kontrolovat a usměrňovat. Měly by tu padnout konkrétní tresty? A budou mít očekávaný dopad? Člověka tak maně napadne, o kolik mají jednodušší práci hlídací psi u stáda ovcí.
PS: Co doposud dělali rodiče? Již snad rezignovali a smířili se s nevychovaností svých potomků?
