Článek
Tuším, že mě leckdo zkritizuje a dokonce odsoudí jako… Vlastně ani nevím. Leckomu by daný názor mohl lézt krkem. Nicméně doporučuji si přečíst pár poznámek a soudit až poté. Třeba i minulé zamyšlení / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-slava-mame-po-dovolenych-83933 /. Chovám drobnou naději, že v závěru dosáhnu pochopení a alespoň mírného souhlasu.
Je možné, že jsme se na základě získaných zkušeností a poznatků a též s ohledem na prožité pocity smířili s ne pěkně znějící skutečností ve smyslu - dovolená je nejlepší část roku a zaručeně dopadne výborně, moc si na ní odpočineme a zažijeme leccos hezkého. A nezapomenutelného. Pozor - někdy se žel naplní právě a jenom poslední charakteristika. Jak se dá zapomenout na nejostřejší hádku? Na osočování? Dokonce na napadení! Na nevěru skoro před očima!
A tak se stane, že v době, kdy by si člověk měl a chtěl nejvíce odpočinout a mělo by mu být nejlépe, cítí, že se věci mají jinak a cosi neladí. Uvnitř se diví a obtížně se s žitou skutečností srovnává. Jeho napětí roste zejména kvůli nenaplnění potřeb a očekávání a z důvodu, že ne vždy si dokáže vyvstalá fakta vysvětlit a s probíhajícími jevy si účinně poradit. Někdy dokonce nechápe, koho si vlastně do svého života vzal a vedle koho žije. Žije? Možná by sem hodilo jiné slovo. Kupříkladu - přežívá, existuje, bydlí…
Přicházejí nepříjemné pocity, podivné váhání, pochyby, cítí zklamání, skepsi, rozčarování a začne se těšit zpět do práce. Mezi kolegy ho vlastně čeká vysvobození, protože na něj padne mnoho úkolů, pocity a emoce ustupují dozadu a on blahodárně zapomíná. Není už třeba pátrat ve vlastním nitru a intenzivně se jím zabývat, případně hledat odpovědi na nehezky až palčivě znějící otázky. Navíc tam možná plní úkoly někdo, kdo je nám sympatický, na koho pohled člověka potěší a kdo nám dokonce věnuje o fous / někdy dokonce o několik desítek fousů / více pozornosti a uznání než partner/ka doma. Jsme prostě na trhu a konkurence působí všude. Myslíme na ni i v oblasti partnerských vztahů?
Ne vždy se nám minulost podaří zahladit, naopak se vrací jako bumerang, a proto si promysleme, zda dovolenou a období po ní pojmeme třeba jako osobní výzvu k sebepoznání a k poznání ostatních příslušníků rodiny. Jde o zajímavou příležitost k práci na sobě, na vztazích k nejbližším, k manželce, družce, dětem. Je přece zákonité, že se lidé kolem nás mění, ať již vlastním zráním nebo vlivem změny doby. Je však nutné počítat s časem a prací navíc. Bude se nám chtít? Objevili jsme zde různá úskalí a vznikla rozličná nedorozumění, nepochopení, jež mnohdy přerůstala až do konfliktů. Když chtěl jeden, nechtělo se druhému, neshody se objevily i v tempu, intenzitě a délce společně prožívané doby apod. Nemluvě o potížích, když došlo k plánovaným, náhodným nebo zcela překvapivým setkáním se známými, sousedy a s bývalými spolupracovníky.
A tak jsme mnozí rádi, že naše dovolená končí a s ní také příslušné stresy a můžeme se vrátit do zaměstnání - žel mnohdy jen ke stresům následujícím. Nemusíme však jen věšet hlavu a lámat rukama. Nejeden moudrý člověk uplatňuje postoj - všechno špatné je na něco dobré. I my se můžeme, až poněkud vychladneme - myšleno z jižního tepla a z varu v rodině - a dostaneme se do běžného tempa, nad celou problematikou s odstupem času zamyslet a popřemýšlet, kde se asi stala chyba a jak naložíme s příští dovolenou. Aby nás tolik nestresovala a bychom si během ní už konečně odpočinuli. Máme několik měsíců k dobru!
