Článek
Na první pohled je jasné, že se povede řeč nejméně o dvou osobách. Zdá se nemožné, aby se jednalo o tutéž ženu. Nebo snad ne? Či ano? No - kdo si přečetl předchozí pojednání, v nichž mladá paní vystupovala v hlavní roli, už možná tuší a částečně připouští, že by se tak mohlo stát. Mohlo by být zajímavé se podívat, jak by - vyjádřeno matematicky pomocí množin - mohlo k průmětu dojít.
Jako konkrétní příklad nám poslouží situace, kdy se manželé po odpracování příslušného počtu hodin vrátili domů. On se zastavil v bance, aby podle plánu vykonal činnost kolem odeslání platebních příkazů. Ona se vystála frontu v obchodě s látkami, aby vybrala materiál pro nové záclony, neboť staré se jeví jako již nevhodné. Prostě sehrály svou historickou roli. Ač se oba vyskytli na různých místech, přesto se částečně dopracovali ke stejnému zážitku. Pro oba - jak se za chvíli přesvědčíme - se nestal stejně silným, ale v každém případě měl jistou dohru. Nechme oba manžele dojít až do bytu a dát vodu do příslušného domácího nástroje, aby si dali svůj společný odpolední čaj.
Scéna jako z filmu. Oba sedí u malého konferenčního stolku v obývacím pokoji. Nejdříve - jak je jejich letitou tradicí - proberou, co se ne/stalo v práci. Zase přišel šéf s novým nápadem. Kam on na ně jen chodí? Chce se někomu nahoře zavděčit? Má v plánu se vypracovat na vyšší místo? Jeho hýření by citovanému cíli docela odpovídalo. Bere snad málo? Na druhém pracovišti došlo ke zpoždění dodávky materiálu. Ještě že chytře přemýšleli dopředu a mají dostatečnou zásobu. Přesto byli nejméně dvě hodiny v napětí, zda vystačí. Do zítra snad dojde k nápravě, aby nemuseli předčasně skončit. Pán dodá s úsměvem - jaký rozdíl oproti snahám ve škole, že? Tady se každé zkrácení vítalo. Jak úlevné bylo vyslechnout si oznámení o zrušení či o pouhém posunutí testu. Ona přikyvuje, u nich probíhal proces naprosto stejně. Kde že jsou loňské sněhy? Jak pěkně si spolu notují.
Opouštějí zaměstnání. Ona si nejdříve prohlédla látky zavěšené na hácích od stropu dolů. Jeden dva vzorky ji zaujaly, ale stejně byla zvědava, co jí prodavačka nabídne. I když panovalo pokročilé odpoledne, osoba za pultem se zdála docela ve formě. Žádná znuděná panna. Právě poučovala někoho naproti sobě ve stylu - „když si to, mladá paní, pořádně sečtete, vyjde vám to akorát, já být vámi, tak to beru“. Manželka se na ni podívala. No - na mladou paní oslovená zrovna moc nevypadala. Boule na krční páteři, mírně shrbená záda, křečové žíly na nohách, šedé vlasy. Pak sama přimhouřila oči, aby lépe zaostřila - vždyť ona má chlupy na bradě. Stará rašple a ani se proti nadnesenému oslovení neohradí. To je úroveň. Nakonec látku bez průtahů koupila a naštěstí brzo vypadla. Paní si oddechla.
On chvíli trpělivě počká, až mu žena vylíčí, jak nesnadno a přece správně posléze vybrala záclonu. Ještě si pomyslel, jak bude za chvíli nucen se tvářit, jak je rád, že ji doma budou mít a ještě ji pochválit. Snad přetvářku zvládne, aby byl klid. A pak sám začne, jak přišel do banky a postavil se do nejkratší fronty. Shodou okolností rovněž před ním stála žena, která si po věcné stránce nemohla dělat naděje, že by ji někdo řadil mezi mladice. Vlak už jí dávno ujel. Nemůže si už moc vyskakovat. Především když na ni člověk koukne hodně zblízka. Prostě bez šance. Vypravěč ji líčil s určitým odstupem a bavil se jejím popisem. Nakonec dodal - „no řekni sama, co si o sobě ty starý báby myslí, když se tak nechají titulovat, ještě se u toho nakrucují a berou si na sebe hadry, který by neměly nosit“. Avšak místo potvrzení přišla ledová sprcha. Jinak napsáno - narazila kosa na kámen. Žena se zeptala, kolik jí bylo. Vyšlo najevo, že asi jen o málo více roků než jí. Vzápětí padla zákeřná otázka - „a to si jako myslíš, že jsem stará?“. Pán se dostal do kleští. Pohoda společně strávených chvil vzala okamžitě za své a na obzoru se objevily příznaky pořádně silné bouřky.
Střet hbitě pokračoval větami jako „jak si tohle vůbec můžeš myslet?“ a „já ti tady vařím a peru a uklízím a…“ a po chvilce vydýchání zazněl dodatek - „a tohle si člověk zaslouží, taková hrubost a necitelnost… čeho se člověk po tolika letech dočká…“. Následoval pláč. Pán zaraženě seděl a nevěděl spoustu věcí. Proč její názor je v pořádku, ale jeho - stejný na stejnou situaci - OK není? Brečí tu z důvodu, že se opravdu rozlítostnila? Nebo s ním chce manipulovat? Má ji utěšovat? Co když se tím chytí na její vějičku? Co vlastně chce? Co jestli se jedná o žensky rafinovanou zkoušku, zda ji má po více než 25ti letech ještě rád? Má se snad přiznat a sdělit pravdu - už nikoli? Ale že se s ní zatím ještě dá vydržet? Holý pragmatismus. Kam by šel a koho by sháněl? A kolik peněz by ho „změna“ stála? Co by řekli lidi? Byl by o něj ještě vůbec zájem? Není úplně snadné vyměnit mladou paní za mladou paní. Dotazy jen prší. Otázka na závěr - co byste pánovi poradili? Docela komplikovaná konstelace. Někdo možná snadno - sám ji prožil vícekrát.
PS: domácí akce nabrala tak rychlý spád, že nestačil použít větu ze scénky M. Šimka - ať je ráda, že ještě drží pohromadě…
