Článek
Je docela dobře možné, že jsem se netrefil a trochu se spletl. Mám vůbec právo si myslet a dokonce hodnotit, jak vypadá a co dělá? Jistě by se našel někdo, kdo oblasti lépe rozumí. Přesto se pokusím několika postřehy a poznatky, které jsem načerpal, přispět ze zvýšení informovanosti. Třeba se najde někdo, kdo bude souhlasit. Nebo mě upozorní, jak se mýlím.
Podívejme se na konkrétní výjevy. Občas se ve svém pracovním procesu zastaví a své kolegyni či jiné osobě ukazuje obrázky a videa. Nedávno jsem měl možnost projít kolem tříčlenné ženské uklízecí skupinky. Padala slova jako - „kluk jeden“, „no, vidíš, co dělá, to by nikdo neuvěřil“, „tohle jí moc sluší“, „nebyli tam dlouho“ atd. Myslím, že alespoň částečně se dá odhadnout, jakou část života hodnotili a jakého prostředí se proces týkal. Po vyřízení záležitosti na vedení jsem se vracel přibližně za 15 minut a „schůze“ ještě pokračovala. Tentokrát se hodnocení posunulo do jiné sféry, jak dokazují výroky typu - „tady vidíš, co píšou, ale myslíš, že to tam seženeš?“ či „já tam jela hned ráno a už zbytečně“, „stejně ti nedají tolik, kolik potřebuješ“ ad. Znám paní, která úklid přeruší a sedne si na zem. Proč se tak děje? Vsedě tam prochází došlé zprávy a postupně se na ně snaží reagovat. Práce stojí. Koště opřené zeď. Nepřevrhnutý kýbl. V jejím případě budiž doplněno, že není pod časovým limitem. Jestli ukončí svoje čisticí rejdy o něco později, nic se nestane. Podstatné je splnit úkol a dosáhnout čistoty. Což se děje.
Někdo by nyní mohl namítnout, že jsem nic nového pod sluncem neobjevil. Uklízečky spolu vždycky mluvily, třeba jen z důvodu upřesnění dalšího postupu, pokud snad nebyl někým shora jasně stanoven. Lze souhlasit. Postoupíme o kousek dále. U druhé ženy jsem viděl, jak vypracovala metodu, kdy má mobilní telefon na uchu a současně stírá. Nevím, jestli se daným způsobem zdokonalila právě dnes či jestli jsem se ocitl poblíž rutinní činnosti. Mezi její výhody patří, že je cizinkou, a tak zřejmě málokdo bude rozumět, o čem hovoří. Jiným pohledem je, co jejímu počínání řekne její nadřízená. Pokud se objeví. Co když se vymluví, že se doma něco stalo? Nebo že se ptá na cosi kolem úklidu? Ne vždy bude jasno. Kdyby neexistovaly moderní telefony, byl by zřejmě klid.
Moderní uklízečka by možná měla mít následující prvek a rys - vyšší rychlost práce. Pochopitelně při zachování kvality. Už slyším, jak by se mnohé ozvaly. Už tak se dost honí! Ruce je bolí! Záda jim naříkají! Klouby cítí. Prášky berou! Chemie v kýblech jim vadí! Roky jim přibývají a uklízení už nejde tak jako dříve! Asi si je dovedeme představit. Někteří je možná zaslechli na vlastní uši. Trampot nemají málo. Sborově si povzdechnou a pokritizují a jedou s košťaty dále. Mají ovšem pravdu…
Pokud zajdou za doktorem, narazí na tradiční sdělení - „to víte, paní, váš stav je přiměřený věku“. Velmi „dobře“ se jeho výrok poslouchá, že? Nic jí nemůže slíbit. Pouze vysvětlí, že další prášky by už brát neměla. Způsobují útlum a neřeší podstatu. Vlastně jsem se trochu spletl. Zmíněnou radu jí lékař nejspíše neposkytne. Vždyť by přišel o recept a z každého jde něco do jeho kapsy. Čím více jich vydá, tím bude bohatší. Podivná logika a systém, co? Raději se vrátíme k úklidu a k osobám, které ho provádějí. Proto se nad tempem a jeho některými okolnostmi ještě zamyslíme. Jsem přesvědčen, že by mohlo jít o docela cenné poznatky a spojitosti.
