Článek
Modlitby byly vyslyšeny?
Na rozdíl od jiných prohlášení zde nemohu konstatovat, že by ho slyšel a dokonce vyslovil každý z nás. Přesto na něj můžeme narazit a frekvence „setkání“ se bude odvíjet od faktu, mezi jakými lidmi se pohybujeme a jaký s nimi máme vztah. Včetně jeho podob v minulosti. Při dalším uvažování nám bez pochyb pomůže několik příkladů.
Mnoho lidí má konkrétní přání. Koupit byt za výhodnou cenu. Sehnat dovolenou, na níž by mohli být spokojeni, a přece by jim tolik nevysála bankovní účet. Zdárné dokončení studia u potomků. Koupě posledního modelu auta určité značky. V jiném případě vyznívají spíše obecně jako „mít se dobře“, „žít spokojený život“, „mít více štěstí“ atd. Nedaleko odsud jsou přání jiných lidí směrem k nám a naopak od nás směrem k nim. Někdy bývá jejich vyslovování doplněno slovy - „budu se za tebe modlit“ a také „modli se, aby všechno vyšlo“. Zde se cesty leckdy rozdělují. Jedni, ač o modlitbách hovoří, je nikdy nepraktikují a ani nemají nápad, že by něco v uvedeném směru zkusili. Druzí jsou posunuti ještě dále ve smyslu, že o nich neuvažují, nepromlouvají a nekonají. Možná je správné je označit za věrné ateisty. A třetí o modlitbách nejen mluví, ale také je skutečně provozují. A výsledek?
Povšimněme si, že čas od času od nich můžeme zaslechnout, že modlitby byly vyslyšeny. Sláva, cíl byl splněn, jistě právě díky modlení. Určitě? Jestliže ale akce nevyjde podle plánu, jak se situace vyvíjí? Není sice k dispozici pořádná statistika, ale můžeme se domnívat, že modlitebním neúspěchem se nikdo z autorů a autorek nepochlubí. Jsou potichu a snad doufají, že si nikdo nevzpomene, neozve se - a hlavně se nebude ptát. Vždyť co by mu řekli? Jakými slovy by nezdar zdůvodnili? Že nebeský nástroj selhal? Že se jejich nejvyšší zrovna díval někam jinam? Že jinde řešil cosi významnějšího? Že kdosi jiný vyžadoval více pomoci, neboť aktuálně dlel v obtížnější situaci? Jiné vysvětlení jako věřící asi nemají. Snad ještě že něco někdy provedli a bůh je nyní potrestal. Jejich slova mají logiku, není však hluboká - a ani ověřitelná ohledně příčinných souvislostí. Jak by se jim podařilo zdůvodnit nefunkčnost v případě, kdy autor přání se sice zachoval zlobivě, ale adresát je čistý jako pověstná lilie? A jak by mohla vypadat obhajoba v případě, že jsou zákony různých zemí v menším nebo větším protikladu? Jak by rozdíly a rozpory mohly být prostřednictvím modlení a modliteb - nejlépe uspokojivě - zohledněny?
Je na místě uvažovat, proč lidé navzdory jasným vědeckým důkazům nadále setrvávají na původních postojích a názorech. Mezi možná vysvětlení jde zařadit, že dosud těžce nesou, jak se v dětství nedokázali vyrovnat s faktem, že dárky na Vánoce nenosí Ježíšek, protože prostě neexistuje. Už jen po časové a logistické stránce je nemožné, aby roli plnil. Děti si odnášejí zážitek, že byly podvedeny a někdo - nejčastěji rodiče - je oklamal. Mají dodatečně zkažený kus dětství. Jako dospělí už nechtějí nic měnit a způsobovat si další zranění. Raději by si ho ponechali pro další ze svých životů, ale nyní budou raději v „klidu“. Jenže jde jen o hru, v níž si lidé vždy přesně neuvědomují, co ve hře je. A mnozí se pak spoléhají, že vše je dopředu dáno. Ano, myslí na osud, k němuž se někdy příště dostaneme. Jde o přijetí pasivního údělu, s nímž se postupně smiřují. Skutečnou pravdou je, že mají méně starostí, nižší osobní odpovědnost, jejich pracovitost, kázeň, vůle a vytrvalost nemusejí být tolik nahoře. Vždyť jde právě o osud. Na něj se dá vymluvit skoro vždycky. Na druhé straně se vzdávají značné části osobního potenciálu a především své svobody.
Znám osobu, která silně kritizuje, když na místo, kde se stalo neštěstí, přijedou kněží. Údajně aby se modlili za postižené. Jak zní její názory? Komu modlitby pomohou? Kolik ze zraněných se opravdu uzdraví jejich vlivem? Kolik mrtvých se stane zpět živými? Mohou se lékaři v místě vzdálit a vše na kněžích ponechat? Vždyť vše má bůh v rukou, tak proč by se kdo staral? Pak ani není potřebné do zasažených míst vysílat záchranné týmy. Vůbec nemusejí existovat. Peníze mohou být nasměrovány na jiné účely, třeba na rozvoj školství. Je například rozdíl mezi ne/věřícími, když se chvěje zem, zvedá se voda a začne hořet? Stačí je bůh a modlitby během tsunami mezi sebou oddělit, aby se věřícím více pomohlo? A jak se věc zařídí, když se věřící jednoho směru ocitne na místě nebezpečí ze strany jiného náboženského proudu? Těžká věc. Myslíte, že by se o ní dalo diskutovat?
