Článek
Obsah nadpisu se zřejmě nejvíce bude týkat nějakého žáka na ZŠ. Mohlo by též jít o jakousi činnost, kterou dítě vykonává doma. Případně ve sportovním kroužku. Kdo by se pořádně rozhlédl kolem sebe, patrně vyrukuje s námitkou, že mnoho dětí s uvedeným výrokem nenajde. Snad by se mohlo jednat o děti na prvním stupni ZŠ, z nichž se většina na školní prostředí těšila, hned na počátku je docela zaujala slova, gesta a celkové chování paní učitelky. Důležitou roli sehrávají rodiče, jak nám mohou přiblížit a současně potvrdit následující otázky. Chodí do práce? Vnímají její smysl? Jak o ní a o něm hovoří? Mají ji / docela / rádi? Je naopak jejich zaměstnání terčem kritiky? A vcelku častým?
Nedávno jsem se dostal na místo, kde se dalo na chvíli spočinout a v klidu se začíst do knihy. Pouze opodál se nacházelo sportovní hřiště. Zanedlouho tam skončila honička chlapců a pár chvil po nich přišlo několik mužů středního věku. Měli by být pochváleni. Místo vysedání před TV obrazovkou se tužili na hřišti. A jejich výkony v nohejbalovém klání bych neviděl jako mizerné. Sám jsem jich kdysi dost viděl a ač se nemohu počítat mezi znalce, poznám, když hru někdo jen tak plácá. Nebo si počíná obráceně. Byli fakt dost dobří. Občas někomu z nich míč „utekl“, tj. nepodařilo se jim ho zasáhnout tak, jak si představovali, aby nachytali soupeře a získali kýžené body. Snahu jim nešlo upřít.
Pak jsem jednoho z nich zaslechl při výroku, který mě inspiroval k dnešnímu zastaveníčku. Co vyslovil - „tak tohle jsem nezvládl, musím si to zapsat do tréninkového deníčku, no, je vidět, že se ještě musím moc učit“. Nevím, jestli si dělal ze sebe a z ostatních legraci. Třeba chtěl přispět k oživení a zlepšení nálady, která se mi už tak jevila kladná. Prý si úkol zapíše hned po ukončení setu, aby na něj nezapomněl a mohl potrénovat. S ohledem na věk už znal, jak má správně postupovat, sám sebe vhodně motivovat, jak jít za osobním zlepšením. Pouze dodám, že po lítém vícesetovém boji pohlížel do mobilního telefonu a něco ťukal. Že by si psal tezi o učení? Nevím, ptát jsem se nešel - a navíc jsem se s nimi neznal. V každém případě se chlapi pochválili a ujistili se, že před úplným rozchodem zajdou nejméně na jedno pivko. Zajisté bude zasloužené.
V neposlední řadě platí, že konstatování z nadpisu pronese student, který již vystřízlivěl z pubertálního všeználkovství, kdy je přesvědčen, že všemu rozumí, všude byl a všechno dokáže udělat, vyřešit a zařídit. Zdá se, že dosud nebyl konfrontován se skutečnými problémy. Jinak by si nepočínal tak bohorovně a arogantně. Vlivem určitých okolností pozná, že do opravdového mistrovství mu hodně chybí. Můžeme uvažovat o docházce do kroužku SVOČ, na sportovní trénink, do místního ochotnického spolku aj. Nebo by mohlo jít o setkání s inspirativním vědcem, který se rozhodl popularizovat svůj obor. Jím předváděné kousky mladíka zaujaly a nadchly. Jakož i jiné příchozí. V našem se objevil pocit - „taky bych chtěl být tak dobrý“. Leckdy sám přijde k závěru, že se musí moc učit. No a stejnou větu jsem nedávno zaslechl od desetiletého chlapce, který skoro rok dochází na parkur. Nejdříve byl nadšen, když mu starší kamarád na displeji promítl nějaké animované ukázky a po nich záběry skutečných kluků. Přihlásil se do malého oddílu, kde jeho chuť začala klesat, poněvadž místo skoků hodně cvičili. Až pak poznal, že bez fakt dobré kondice a pevného těla svůj organismus nedovede k úspěšnosti. Takže trénink, trénink a ještě jednou trénink.
