Článek
Kdo by mi chtěl hned na počátku vyčinit, že někoho navádím k nesprávné činnosti, zajisté má nárok tak činit. Zároveň bych mohl získat podporovatele, kteří uznají, že rozumím současným trendům, chápu je a podporuji. Já obsah a směr titulku brzo uvedu na správnou míru. Jak se kdo poté zachová, je v jeho kompetenci a mělo by se spoléhat na jeho osobní odpovědnost.
Můžeme souhlasit s tvrzením, že mezi docela oblíbené zimní radovánky patří bruslení. Žel také do něj se dost silně promítá klimatická změna. Před desítkami roků nepanovaly skoro žádné obavy. Na začátku zimy zamrzly rybníky a jezera a mohlo se po nich jezdit na bruslích po řadu týdnů. Myslím v podstatě nepřetržitě, bez zásadních oblev. Starostí akorát bývalo se na led dostat co nejdříve po konci vyučování. V současnosti je konstelace o dost odlišná.
Leckdo z nedočkavosti vyjede na led dříve. Moc nedbá varování ostatních lidí, že by ledová vrstva ještě nemusela být dostatečně pevná. Od někoho jsem zaslechl, že se spolehl na radu kamaráda. Stačí? Druhý hodí na hladinu kamenem, třetí do ní šťouchá přinesenou větví. Jakou má jistotu? Čtvrtý vidí jiné lidi bruslit, zaraduje se, poskočí a doběhne domů pro brusle a vyrazí. Určitě bychom měli respektovat varovné hlasy a doporučení osob, které se vyznají. Třeba hasičů. Od nich se dozvíme, že osm centimetrů považují za minimum. V lepším případě a pro vyšší jistotu by mělo jít o deset. Vyšší hodnoty jsou vítány. Mezi důležitá upozornění jistě patří, že je-li led na jednom místě silný oněch osm centimetrů, o kus dále na bruslaře může čekat past v podobě jeho slabšího „kolegy“. Klidně i o polovinu. Sám si úseky slabších ledových povrchů pamatuji. Jednalo se o velkou plochu zvíci 1,5 na 0,5 kilometru a podhladinové proudy ledacos způsobovaly.
Do jejich rad patří taktéž zmínka, že lidé by se měli držet asi tak dva metry od sebe. Fyziku nelze oblafnout a tlak je tlak. Kdo ji ale bude v praxi dodržovat? Sám si pamatuji na honičky, kdy se k sobě přiblíží, dotkne a třebas i narazí více dětí. A jak se budeme dívat na hokej? Pak by přestal být známým kontaktním sportem, ne?
Za ještě závažnější hasiči považují, když se lidé vydávají na led se sluchátky. Součástí jejich obecné zkušenosti by mělo být, že má-li dojít k prolomení ledu, ozvou se dopředu zvuky praskání. Něco jako oranžové světlo na semaforu. Kdo je zaposlouchán do hudby či nějakého podcastu, jede spíše mechanicky a zvuky k němu nedolehnou. Tady si může uškodit více, než když s nimi běhá a zaručeně si snižuje sportovní zážitek. Jde snad běhat? Nebo poslouchat? Bruslení se sluchátky mi trochu připomíná zábavu a hudební produkci na Titanicu, kdy vyšší patra vůbec nevěděla, co se děje v nižších částech tzv. nepotopitelné lodi. Odpověď na otázku, jestli mám raději slyšet varující zvuky nebo vypadat in a tvářit se v pohodě, nechám na každém.
Pokud by si nyní někdo myslel, že se snažím dělat chytrého a zbytečně lidi strašit, doporučuji sledovat zprávy. Do každoročních statistik přijde „obohacení“ o osoby, které se propadly na tenkém ledě. Některým žel už nebylo pomoci. Před lety jsem si vyslechl smutný příběh dobré známé, které pod ledem zůstal její bratr. Navíc byla svědkem bezmocného a ničivého čekání a marného boje záchranářů. Tehdy ještě plně nefungoval IZS. Je otázkou, zda by mladého muže našli včas, aby ho zachránili. Jak se ví, mozek přestane fungovat již po několika minutách. Navíc sem přistupuje silné podchlazení. Rozhodně není příjemné řešit dilema, zda si necháme doma živou mrtvolu, nebo dáme pokyn k „ukončení činnosti“. Ještě toužíte vyjet na málo pevný a silný led? A jedině se sluchátky?
