Článek
Čas od času se někdo z rodičů nechá vyrušit a odtrhnout od placatých elektronických kamarádů, přemluvit vlastním dítětem a následně se s ním zkusí do arény vypravit, aby děti doprovodili a zvýšili tak jejich zážitek. Někdy i svůj. Obvykle je legrace, roste sounáležitost, ale všiml jsem si několika „stínů“. Slunce a osvětlení v nich nehrají roli.
Po použití dlouhých skluzavek a tobogánů je třeba se po velkých schodech vrátit nahoru. Zatímco děti se ženou vzhůru jako o závod, mladé maminky nějak nestíhají. Co se s nimi děje? Se zpožděním několika měsíců s nepříjemným pocitem zjišťují, jak moc se během čerpání rodičovské dovolené propadly v oblasti tělesné kondice, duševní zde naštěstí není předmětem zkoumání. Dokladem jsou červené tváře, odfukující ústa, zpocené obličeje, kola potu v podpaždí a na zádech - už po velmi krátké době. Navíc si mezi sebou vyměňují poznámky typu - „vůbec nestíhám“, „nemůžu ty svoje caparty dohonit“, „taková honička“, „to jsem se zase nechala uvrtat do věci“, „musím se jít vydýchat“ apod. Jestliže je s dětmi doma hodně práce a navíc chybí kázeň, vůle, vytrvalost, není divu, že se objeví nějaký kilogram navíc. A vše se pak projeví, když má člověk poněkud více než běžně zabrat. Je velký rozdíl pomalu courat s kočárkem a sedět u pískoviště a šestkrát po sobě stoupat po 15ti schodech o výšce zvíci 60ti cm. Jaké poučení ze svého zapojení mladé ženy vyvodí?
A muži? Podle očekávání jich v zábavním parku bylo méně a až na výjimky se do akce moc nepouštěli. Že by nechtěli být konfrontováni se stejným faktem a z něj plynoucím zážitkem? Možná bylo příčinou, že pokud se občas z rodiny utrhnou na sportovní akci, je jejich tělesná kondice vcelku obstojná. Při pohledu na mladého muže s nadměrnou hmotností, kterému se podařilo „zaplnit“ dvě křesla, nejsem úplně přesvědčen. Dřív se mluvilo o „blahodárných“ účincích domácí stravy. Ale jaké jsou příčiny narůstajících břich mladých otců dnes, když mají o tolik více a lepších a snadněji dosažitelných informací? A řádově se zlepšila nabídka různých - nejen stravovacích - zařízení. Kde jsou zakopaní psi? Kdo je hledá?
Moje oči spatřily také několikero zákonných zástupců, u nichž závislost na moderních komunikačních technologiích vůbec nebyla patrná. Svým ratolestem byli skoro stále v patách a častovali je nejrůznějšími pokyny a často známými negativními proroctvími jako - „neutíkej tak rychle, upadneš“, „nelez až tam nahoru, spadneš dolů“, „nehoň se s těmi velkými kluky, porazí tě“, „stůj chvíli, budeš zpocený“ apod. Jistě prožívali pocity zvýšené osobní odpovědnosti, aby se dětem něco nestalo, nezranily se, dostaly se tam, kam si vybraly atd. Někteří byli sice úspěšní, ale jak se říká - s jazykem na vestě. Snaha držet krok nebyla vždy korunována úspěchem. Největší bezmoc patrně prožívali, když se jim dítě „ztratilo“, prostě bylo rychlejší a zmizelo v tubě tobogánu. Leckomu se zdálo riskantní se za ním okamžitě vydat. Nadmíru starostlivé rodiče je třeba chápat - dítě může docela snadno ztratit orientaci, jak v celém rozlehlém areálu, tak na konkrétní hračce, nástroji. Navíc na něj působí skupina. I když se neznají, podléhají sobě navzájem, inspirují se, kopírují atd. Tlak skupiny je silný…
A pochopitelně platí, že část dětí se vyznačuje značnou neposlušností. Rodiče několikrát opakují pokyny jako - „opravdu už je to poslední jízda“, „tam nechoď“, „tohle nedělej“, „nebudeš si to brát“, ale stejně se nic nemění. Posledních akcí je několik a peníze tečou… Občas někdo z nich vstane a dítě drží, aby mu v konání zabránil. Potomek se vzteká, brečí, křičí, dupe nohou, mrská sebou, rodič „raději“ povolí, aby lidi kolem neřekli… Na displeji bude snadněji. A dostaví se i příjemnější pocity. Možná během zátěže kdesi v pozadí přeběhne myšlenka - „proč jen jsem si to dítě vyráběl?“ a její odrůda „po kom ten fracek je?“.
Návštěva v zábavním parku byla velmi poučná. Kromě rozličných a ne vždy moudrých přístupů pra/rodičů šlo i o jiné. Třeba děti s určitým handicapem se velmi snažily vyrovnat jedincům s lepšími předpoklady a kondicí. Možná zajímavé poučení pro příslušníky pedagogického sboru. Na hodinách TV zřejmě podobný obrázek moc neuvidíme. Kde vězí příčina? Měla by se ona školní hodina odehrát právě v zábavním parku? Jak by probíhala? Přispěla by ke zlepšení vztahů mezi žáky?
