Článek
Pokud bych na počátku zmínil slovo kravince, část lidí ho jistě bude znát. Moje zkušenost mi ukazuje, že později narození se s ním nesetkali. Jistě, důvodem je, že nežijí moc v přítomnosti a také na vesnici jsou odděleni od každodenní skutečnosti. Navíc je otázkou, zda tam, tj. mimo město, nějaké krávy ještě spatříme. Pochopitelně myslím rohaté a čtyřnohé.
Leccos je dnes jinak. Proto by nás neměla zaskočit informace, že děti jsou přesvědčeny, že maso a třeba zelenina se „vyrábí v supermarketu“. Tak daleko jsme se dopracovali v tzv. informační společnosti, kde máme k dispozici tolik zdrojů, abychom byli vzdělanější a chytřejší. Jinak řečeno a napsáno - vůbec se nepotvrzují teze různých funkcionářů, jak dětem ve škole k lepším znalostem pomohou prvky z nabídky moderních informačních a komunikačních technologií. Sám jsem svědkem opačného dopadu. Čím více se jich používá, tím nižších výsledků děti i dospělí dosahují. Dnes máme k nahlédnutí výzkumy, které nás opravňují tak hovořit. A ještě více zajímavé u nich je, že uvedený trend vznikl několik roků před pandemií C-19, na niž se mnozí vymlouvají. Přitom si též během ní mohli nastavit vyšší laťku a pracovat na sobě tak, aby neklesali. Ba v nejlepším případě postupovali vpřed a výše. Ano, buďme soudní, nešlo tak konat ve všech povoláních. Jasným faktem ovšem je, že pokles a propad šlo zbrzdit.
Takže máme kraviny. Jak se staly dnešním námětem? Docela jednoduše. Probíhal preventivní program pro děti, kde část tvořily zásady slušného chování a jejich aplikace do školního prostředí. Děti mockrát slyšely výroky a výzvy jako - „chovej se slušně“ a „nedělej kraviny“. Jenže o co přesně kráčí? Co se jimi myslí? Spatřuji zde analogii se sběrem hub. Když sběrači nikdo nevysvětlí, jaké má sbírat, tj. které patří mezi jedlé, co asi bude následovat? Jaké se objeví dopady? Se zvýšenou pravděpodobností víme.
Nemáme pouze kraviny. Leckdy jsou zmiňovány též koniny. Nenarážíme ovšem na konince. Na rozdíl od kravince. Místo nich najdeme a/nebo zacítíme kobylince či homolky. Podobně můžeme nakládat s volovinami. Chápou děti, oč přesně jde? Jaké místo mají ptákoviny? A co třeba slepičiny a kohoutoviny? Mohli bychom uvažovat, že se v českém jazyce nachází nepořádek? Řekl bych, že mnozí z dospělých budou trochu zaskočeni, kdyby měli podat pořádné a jasné a všemi chápané vysvětlení. A co teprve děti? Jak mají pojmy pochopit, když tak málo čtou a mívají velmi slabou slovní zásobu? A rodiče s nimi mluví tak málo!
Patrně ani nevíme přesně, co jsou hovadiny, a tak se na ně podívejme. Zdá se, že se tu nenadějeme překvapení. Nejčastěji se jimi myslí - hloupost, nesmysl, jak nám potvrzují výroky jako: Před tím, než uděláš nějakou hovadinu, si to prosím tě rozmysli. Nebo: Člověče, vy vykládáte čím dál větší hovadiny. Na internetu se dozvíme, že se může zaměňovat s výše uvedenými slovy, k nimž můžeme dále přiřadit - krávovina, blbina, blbost, přirozeně také méně slušné výrazy, které se tu nehodí publikovat. Původ najdeme ve slovu hovado, jemuž je připisováno více významů. Stručně se jedná o kus dobytka, zejména se myslí hovězího, dále jde o zvíře obecně, zejména čtyřnohé. Leckdo potvrdí, že slovo používá jako nadávku, zejména směrem k někomu, kdo se projevuje hloupě, nevhodně, tupě či sprostě. Neměli bychom zapomenout na ováda, který je známým druhem hmyzu. V neposlední řadě - běží o něco obrovského, zejména o zvíře, z něhož jde strach a člověk prožívá obavy a napětí, což z něj mají zřejmě i jiná zvířata.
