Článek
Nedávno byl zveřejněn materiál - Mít nebo nemít dítě / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-mit-nebo-nemit-dite-154161 /. Jedná se o otázku, kterou řeší dost lidí. Jejich počet by pro leckoho mohl vystupovat jako překvapení. Kdybych se měl pokusit o snížení stupně údivu, stačí připomenout několik velmi pravděpodobných příčin. Patrně na prvním místě se ocitnou finanční prostředky. Máme na něj? Můžeme považovat za dobrodružství se pustit do tak velkého „projektu“, jako je pořídit si dítě, když se nám nedostává peněz. A žel někdy ani na zajištění potřeb, které leží těsně nad základními. Předchozí větu si vyložme tak, že nakoupit chléb a paštiku a WC papír není problém, ale nad zmrzlinou či nanukem nad třicet korun českých již budeme uvažovat. Daly by se využít lépe, že? Leckdo si posteskne - co ze života člověk má, pokud by se měl skoro neustále všelijak uskromňovat? Má cenu vůbec žít? Tady by si měl vzpomenout na předchozí generace a odpověď se stane o hodně jasnější.
Kromě peněz sem zcela jistě zasahují politická hlediska. Řada lidí není spokojena se současným stavem, přestože ČR je ohledně kvality žití v nejlepší třetině zemí světa. Ano, u části osob najdeme jejich životní úroveň dost dole. Mnozí si však žijí dobře a je jejich problém, že se vidí jako horší. Zde bych stručně připomenul známou a platnou životní moudrost - pálí ho dobré bydlo.
Rozhodně by neměl být podceňován ekologický aspekt. Mysleme, do jakého světa dítě přivedeme. Jaký život budou prožívat naše děti, pokud se klima a na něj navazující počasí poškodí ještě více než dosud. Jak naše miminko vydrží letní tropické dny? A co jestli jich přijde vyšší počet? Nakolik nám bude vadit, že sníh a led se pro něj během zimního období stanou vzácností? Ano, můžeme za nimi vycestovat, ale poté opět řešíme peníze. A je ekologický čin někam letět?
Před pár dny mě v knize s názvem Žárlivost a jiné povídky / Jo Nesbo / mj. zaujala poznámka na s. 150 - Někteří lidé pocítí úlevu, když jim lékař oznámí, že nemohou mít děti. Pohledů by tu mohlo vzniknout více. Už jim došla trpělivost po řadě pokusů bez konkrétního výsledku? Dostali se do řečí? Vytváří na ně někdo tlak? Už sem věnovali hodně času a peněz a zdá se jim, že bude lepší odstoupit? Přejí si konec trápení a soužení? Také nejistoty a bezmoci? Přesně nevíme. Uvažujme, že slovo doktora skutečně zazní - ale kdo daný stav nahlas přizná? Znají se potenciální rodiče tak dobře, aby věděli, co mohou a nemají před sebou říkat? Co když se někdo příliš zraní? Pak by mohlo jít i o začátek konce vztahu.
Podíváme se na jednu mladou dvojici. Opravdu se leccos v poslední době nedařilo. Oba se snažili poctivě hledat věc a oblast, která by jim pomohla. Poukazovali, jak moc jsou zaměstnaní. Uvnitř ovšem cítili, že se na přemíru práce tak trochu vymlouvají. Pak se objevil názor, že až se narodí dítě, všechno se posune, změní k lepšímu. Předpokládali, že je dítě nějak těsněji sblíží, spojí, dá jim nový impulz a zajímavou perspektivu. Opravdu se tak stane? Lze se spolehnout? Prošli relativně kritickým obdobím, v jehož průběhu bývalo k úsměvům dost daleko. Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme k dispozici poznání, že společný potomek nemusí přinést nic jednoznačného. Stát se může cokoli. Nejspíše by si vyslechli doporučení, aby vše ještě pořádně zvážili. Co si myslíte vy?
