Článek
Občas o něm slyšíme a čteme. Hovoří se o něm mezi kamarády, přáteli a často především mezi zamilovanými. Nesporně se jedná o zajímavou kapitolku. Neměla by ujít naší pozornosti a zájmu. Zkusme si věnovat trochu času. Obětovaná doba se bezesporu vyplatí. Díky zveřejněným informacím lépe pochopíme pozadí a popředí a ne/fungující mechanismy.
Jednou z často používaných tezí je, jak jsou určití politici v neustálém kontaktu. Kolik je na oné větě pravdy? Jde vůbec o reálnou cestu a podobu? Při bližším pohledu zjistíme, že nám nepodávají pravdivou zprávu. Kdyby hovořili o pravidelném, pak by se ke skutečné podobě dost přiblížili. Zřejmě mají v plánu zapůsobit a sbírat známé kladné body.
Nejde pouze o zvolené funkcionáře. Jak se budeme dívat na aktuálně zamilované dvojice? Jsou k sobě něčím připoutáni? Dnes je situace o mnoho snadnější než před desetiletími, kdy nebyly k dispozici vymoženosti a přednosti moderních informačních a komunikačních technologií. A je pravda, že část z nich skoro vytrvale telefonuje a/nebo si píše elektronickou cestou. Vidina neustálého kontaktu je u nich o dost pravděpodobnější a reálnější než u tzv. zástupců lidu.
Neustálý kontakt mají také rodiče a děti, zejména pokud jde o příliš malé potomky. Jak se mezi lidmi říká, jsou jako koule u nohy, mají je stále za zadkem, lepí se na ně, nedají vydechnout atd. Povšimněme si, jak si rodiče často stěžují. V části jejich slovních vystoupení jsou náznaky únavy a též neradosti. Raději by snad své potomky někomu předali? Dokonce prodali? Úplně se jich zbavili? Jejich spíše negativní řeči a povzdechy berme jako důkaz o faktu, že se na svou roli rodiče málo připravili. Měli přece počítat, že malý lidský tvor je neschopný a zcela nesamostatný, a tak s ním budou nuceni žít v neustálém kontaktu. Alespoň v prvních letech jeho života.
Rodiče před sebou mají reálnou naději. Později se uspořádání proměňuje. Děti se snaží do celkového provozu domácnosti zasahovat stále silněji a častěji. Především jim jde o více volnosti a svobody. Dostávají se do rozporu, kdy by rády byly mimo domov, ale současně dostávají více úkolů, neboť už vyrostly a jsou velké a mají leccos zastat. V pozdějším dětském věku se objevuje nový neustálý kontakt. Má podobu spojení vrstevníků! Na rozdíl od dřívějších opravdových schůzek a srazů se v současnosti jedná spíše o elektronická setkávání. Postupně mizí dřívější obrázky, jak se náctiletí a mladiství scházeli na dětských hřištích, obsazovali lavičky v parku, vysedávali na klepadlech na koberce a na řadě dalších míst a jejich řečnění skoro nebralo konce. Dnes se všechno řídí… Chtěl jsem napsat „z domova“, ale nemusel bych mít pravdu. S pomocí zázračných placatých elektronických kamarádů mohou být zalezlí relativně kdekoli, aby navázali a posléze udržovali neustálý kontakt. A mnohdy nedělali už nic jiného. Při podrobnějším nahlédnutí zjistíme, že velkou část zmíněného typu aktivit tvoří sledování zábavných videí a vystoupení novodobých hrdinů. Jistě se myslí youtuberové / nebo youtubeři? /. Takže vlastně komunikovat ani není třeba. Stačí je desítky minut a hodiny sledovat a pak se po odeslání odkazu / linku / stručně ozvat spolužákovi: „To bylo hustý, co?“. Mezitím uplynulo mnoho času, který mohl být využit efektivněji.
Kdybychom se podívali na speciální část naší společnosti, kde mám na mysli ozbrojené složky, tam o neustálém kontaktu klidně můžeme uvažovat a hovořit. Je zde skutečností a podmínkou jejich existence a fungování. Přitom se vůbec nemusejí objevit mimořádné podmínky. Sám si pamatuji na jedno ze známých hesel - „bez spojení není velení“. Vlastně se o něm přesvědčujeme každý den. Potřebujeme s někým o něčem mluvit, něco probrat, zhodnotit, upřesnit, objasnit, ovlivnit ho atd. Je jasné, že se snažíme využít aktuálních nabídek a možností, abychom získali přehled a kontrolu. Pak lze hovořit o neustálém kontaktu s realitou.
