Článek
O pár poznámek, zkušeností a jevů v rámci přípravy na kalbu jsme již zpraveni. Leckdo řeší místo, peníze a jídlo a hlavně pití. Nicméně existují významnější elementy. Souvisejí s děním v hlavách náctiletých. Ostatně minulá kalbová zastávka ve svém závěru ledacos naznačila. Oč se obohatíme dnes?
Možná u leckoho vznikne dojem, že popíjení alkoholických nápojů vystupuje jako priorita. Opravdu se tak může zdát. Pokud bychom si vzali na pomoc bohatství metody kritického myšlení a k němu přidali ještě formální logiku, nabízí se snadné řešení. Sám nebo za pomoci starší osoby si obstarám pití a mohu zahájit spotřebu hned a zakrátko pokračovat u sebe ve vlastním dětském pokoji. Nebo pozvat blízkého jedince. Toužím-li po přítmí u bazénu, využiji rodinného, pokud existuje. Nebo se přesunu k rybníku, jezeru či k řece a podmínky se dost přiblíží. Jistě cítíte, že nejde o pravou ořechovou atmosféru. Cosi podstatného chybí. Ano, jde o pocity, kdy se akce zúčastní více osob, které jsou spolu „nějak spojeny“. Tam se skrývá pověstný zakopaný pes.
Část dětí se dostává do poměrně velkých potíží, jmenovitě roste jejich strach a obavy, že nebudou vyrozuměny. Nebo se jim řekne, že akce se bude konat, avšak ony nedostanou pozvánku. Někdy je kalba dopředu vybarvována v zářivých barvách, superlativech jako - „zase se sejdem a bude to bezva“, „to bude vodvaz jako minule“, „nevěřil/a bys, co jsme minule zažili“, „moc jsme si to užili, to se nedá zapomenut“, „tohle si budu pamatovat do smrti“ apod. V části případů se k tzv. suprovému líčení sahá schválně. Kdyby se měli autoři a autorky podobně výpravně a košatě svěřovat do nařízeného slohového cvičení, jaké by dosáhli úrovně? Alespoň třetinové? Nebo vystupuji jako velký optimista?
Kdo by hádal, že se po výše vzpomenutých poznámkách nepozvaný jedinec bude cítit dobře? Patrně nikdo. Tuší a spíše napevno ví, že o něco velkého a významného přišel. Navíc se topí v nepříznivých pocitech, neboť ho neberou mezi sebe. Jako kdyby na něm nezáleželo. Je snad vzduch? Jenže on je vlastně hodně potřebný, ba spíše vystupuje jako nutnost. Přitom potřeba být vnímán, respektován a nejlépe též kladně přijat je velmi silná, a zejména se tak děje u náctiletých. Tvoří se prvky a jevy jako sounáležitost, pochopení, soudržnost, zvyšuje se skupinová slučitelnost, někdy až nerozbornost vzájemných vztahů. Samé podstatné prvky. Pro jejich dosažení se udělá skoro cokoli.
A jaký je aktuální výsledek - on bude chybět! Takové příkoří! Potupa vyšší než nejvyšší panelový dům ve městě. Stačí registrovat výmluvné pohledy ostatních. Čím se provinil? V čem je špatný/á? Kdo má ve skupině hlavní slovo? Kdo ho či je nejspíše odmítnul a tím i odsoudil? Rozhoduje nějaký kapitán přípravného výboru? Co si mají děti jako ne-účastníci počít? Čím by se mohly zavděčit, aby příště pozvánku obdržely? Ano, zde se nachází dost uzlový bod. Otázka zní jasně a nehezky - co jsem ochoten a schopen udělat, abych si účast zasloužil? Na ni navazují další dotazy. Třeba - jaké hranice poruším? Koho a co jsem připraven nějak poškodit? Komu zalžu? Koho podvedu? Nejen třeba rodiče. Budu myslet na důsledky? Existuje jich více a žádná není příjemná.
Když proces proběhne „dobře“, tj. dítě je vyhodnoceno a okomentováno jako „způsobilé“ a pozváno, nesporně se na místě bude hodně „snažit“. Poslední slovo v uvozovkách může hodně znamenat. Za prvé se nezřízeně opít a tak posílit členství v partě. Za druhé se vtírat do přízně všem, nejvíce tzv. nejlepším z party. Za třetí plnit všechny pokyny, které tam zazní. Za čtvrté dojít docela daleko za vlastní hranice, kupříkladu ze sebe dělat blbce, skákat, jak kdo zavelí, křičet, pískat a jinak hlučet, experimentovat, svléknout se atd. Případy se již staly. Proto ještě jedna otázka na závěr. Může dítě v silně podnapilém stavu říct, že se rozhodlo správně ohledně aktivní účasti? Je do debaty, co vše se účastí na kalbě myslí a následně vytváří. Kdo je ale v náctiletém věku schopen mít aspoň dostatečné podklady? A kolik umí uplatnit rozumu? V jakém rozsahu propadne vlastním emocím a vnějším tlakům? A uvěří někomu?
