Článek
Kdo je aspoň trochu do problematiky zasvěcen, zřejmě tuší, že se bude jednat o docela kontroverzní téma. Na začátku si pro lepší informační výchozí pozici připomeňme, že vždy a všude, kde dochází k organizačním a jiným změnám, se ukazují určité problémy. Měli bychom vidět jejich materiální, technický, finanční a organizační rozměr a současně individuální, sociální, psychologickou a emocionální rovinu. Už jen proto bude pohled na oblast školství zajímavý a rovněž potřebný.
Zdá se, že školy nastoupily na cestu větších i menších změn, přičemž další se čekají. Zmíním dvě. První se týká způsobu a délky přípravy budoucích pedagogů a druhý způsobu a metod samotného vyučování. Každá nová věc vzbuzuje řadu otázek a vyvstávají jisté problémy. Nejinak se děje také zde. Jednou z úvah je zkrácení doby celkové přípravy učitelů. Navíc je z praxe patrné, že dosavadní systém výuky již není příliš efektivní. Nejlepším potvrzením je počínání absolventů škol při budování a rozvíjení profesionální kariéry a výsledky našich studentů ve srovnávacích testech s jejich evropskými vrstevníky. Je tématem do diskuse, zda je lepší mít hodně informací a nemít odpovídající schopnost s nimi pracovat, než jich vlastnit méně a dobře vědět, jak se k nim rychle dostat a jak s nimi vhodně nakládat. Současná tendence se ve světě kloní spíše ke druhé variantě, což však mnoha českým učitelům nepřipadá jako důvod, aby přebudovali své názory, postoje a praktické přístupy. Nebo by chtěli, ale nepustí je celkový systém?
Studium v nové podobě bude a již je variabilnější. Bude mít však žádoucí přínos a očekávanou kvalitu? Dnes se všude šetří a možná se přijde na nápad, že by nakonec mohli stačit jen několikaměsíční učitelé. Svého času jsme se dočkali podstatného zkrácení základní vojenské služby, aniž by byla ohrožena obranyschopnost republiky, a ač rostla složitost techniky a zbraňových systémů. Stejný nápad může přijít do školství, ne? K úplné informaci patří, že šlo naštěstí o dobu, kdy se ČR nemusela žádnému protivníkovi postavit a bránit a kdy vojáci nasazení na povodně zvládli velké úkoly bez zmíněných bojových a válečných prostředků. Co by učitel vlastně měl dělat? Na stav, kolik za své pouhé předávání informací bez odpovídajícího vlivu na rozvoj žákovy osobnosti bere, není jeho plat rozhodně malý. Nebo i vychovává? Pak by se mělo finančně přitlačit? Jsou i další pohledy.
Důležitou poznámkou je, že v oblasti školství dnes působí hodně učitelů ve věku nad 40 let. Na jedné straně je charakterizuje zkušenost, ale na druhé straně mnozí představují dost vysoký stupeň zakonzervovanosti. Jedním z důsledků je osobní přesvědčení o správnosti doposud používané cesty, neochota měnit dosavadní styl a přijímat novinky. Jak je zřejmé, jedná se o silný faktor, který mívá zásadní vliv na celkové dění na škole. Buď ve vzduchu je cítit a/nebo je přímo vyslovováno konstatování typu - „tady se nic měnit nebude, takhle to šlo dosud, proč by to tak nemohlo fungovat i nadále“. Je však otázkou, zda dosavadní systém může a bude funkční také ve změněných podmínkách. Uznání a poděkování patří jedincům, kteří se snaží o posuny, ať již máme na mysli jakýkoli díl výuky, kupříkladu posilování klíčových kompetencí, odpovědnou práci s informacemi, zvládání moderní komunikace, odstraňování frontální výuky ad. Ne vždy mají pochopení a podporu ostatních!
Jinými slovy zde narážíme na klasické psychologické bariéry, do nichž patří celá řada projevů. Vzhledem k jejich aktuálnosti a působivosti bychom o nich měli / více / vědět, poněvadž se prostřednictvím vlivu učitelů na děti týkají nás všech. Pokud snad někdo svého potomka ve škole nemá, dostane se v osobním, anebo v pracovním smyslu do kontaktu s někým, kdo rukama učitelů prošel. Starejme se proto, abychom dosáhli přehledu, jak zmíněné psychologické bariéry vypadají, co je jejich obsahem, jak jsou „husté“ a vysoké, jak na nás působí a jaké způsobují dopady.
Co říci na závěr? Velká výzva v dané spojitosti leží před vedením škol a jmenovitě před řediteli a ředitelkami. Kam se přidají? Stanou se motorem změn? Patrně by měli, neboť jsou za ně placeni, avšak ne všichni tak své postavení chápou. Dokonce sami půjdou příkladem? Nebo budou vystupovat opatrnicky a sehrají spíše roli brzdy? Nezapomeňme, že opatrný přístup má rovněž svoji hodnotu a přínosy. Přesvědčili jsme se o nich v době koronaviru. Unáhlená řešení mnoho úspěšnosti nepřinesla. Jasně byl vidět svár mezi nehnutostí a požadavky na rychlé řešení. Napětí, strach, obavy, skřípot, jiskry a blesky. Neexistuje univerzální recept. Nikdo nemá proslulou křišťálovou kouli, aby viděl dopředu. Natož jasně! Vždyť se dnes odhaduje, jak vysoké procento současných pracovních pozic nebude za pár / desítek / let existovat! Kudy vlastně máme ve škole jít?
Nezanedbatelné není ani veřejné mínění ve skupině - nebo přesněji ve skupinách - učitelů. A jakou pozici zaujmou rodiče a žáci? Možná se doba posune tak, že bude muset leccos v dané oblasti být provedeno, aniž by se zúčastněné osoby vůbec mohly rozmýšlet. Kromě vlastní hlavy existují faktory jako tempo doby, politika, trh práce, nové technologie atd.
