Článek
Dnes si představíme mladého muže, který dospěl na určitý bod svého života. Někdo ho možná nebude považovat za zásadní, uzlový a lidově řečeno osudový. Krátce se podíváme, co se mu přihodilo. Názor si poté každý může udělat sám za sebe.
Mladík si přečetl román, v němž se dozvěděl o pohnutých událostech ve svém rodném městě. Poněvadž se podobné události staly na více místech tehdejší čsl. republiky, není nutné udávat přesné místo. Upřesním pouze historický čas. Jednalo se o období po skončení druhé světové války. Jak asi víme, pro každého není dostupný všechen materiál. Nemyslím, že by k němu přístup byl zakázán. Jako problematické vidím spíše, že málo lidí se o danou etapu v našich dějinách doposud zajímalo. Většinou jsme měli v hlavách tradiční obrázek, jak nás před desítkami let napadla, přesněji obsadila německá vojska, pod velkým nátlakem na vedení země byl vyhlášen protektorát Čechy a Morava a jak zde Němci škodili. Mj. se nepěkně podepsali na životech pravých vlastenců, získali řadu kolaborantů atd. Rozhodně zde nechci vést výklad z dějepisu. Nechal bych ho na povolanějších a placených.
Kdo by více zapátral v paměti, dostal by se k poznání, že jsme se neučili o odvetách na odsouvaných osobách poraženého národa. Jak se dalo očekávat, po osvobození přišla euforie. Vždyť kdo by nepociťoval velkou radost, pokud vyvázne zpod jha a může se svobodně nadechnout? Tehdy bylo jen pár malých krůčků k pomstě. Jevila se jako logická a zákonitá. Když mám možnost, vše vrátím trýznitelům a utlačovatelům. A co bych jim nedal něco navrch. Ano - jak se mezi lidmi říká - splatit dluh i s úroky.
Nevím přesně, co mladého muže inspirovalo, ale po knize sáhnul. Následně se poměrně napínavá četba pro něj stala výzvou, aby začal pátrat po příběhu svého dědy. Jak se zachoval? Co tehdy prožíval? Jaká byla jeho pozice? Také se podílel na přípravě pochodu / smrti /? Stál snad mezi osobami, které pochod doprovázely a mířily na něj přidělenými puškami? Slovo v závorce není užito náhodou. Mnozí do cíle své cesty nedošli. Jak potvrzovala očitá svědectví pochodujících a přeživších lidí, leckteří sedali a lehali či padali vysíleni. Nic nepomohlo ani pobízení křikem a hrozba zastřelením. Část z nich lehla na zem a zakrátko zemřela. Není divu, jít daleko pěšky je samo o sobě náročné. Navíc takřka bez vody a jídla a pod pohrůžkou střelby. A nikdo nevěděl, kam až má dojít a co ho kdesi v dáli čeká. Jaké tam budou podmínky? Jak se s nimi bude nakládat? Přesouvají se do horšího? Kolovaly všelijaké informace. Ale dalo se jim věřit? Leckteré nějak vznikly a poté si žily vlastním životem.
Nazpět k mladíkovi. Jak pokračovala jeho „cesta“? Onu knihu potichu odložil a začal pátrat. Doma v rodině moc nezjistil. Jistým signálem se pro něj stalo, že dříve narození se o jím předložené kapitole historie moc nechtějí bavit. Že by se snažili zakrýt dědovu vinu? Nakonec měl nápad a obrátil se na složku jistého historického ústavu. Kupodivu ani nemusel moc dlouho čekat, aby se seznámil s dědovou kariérou. Jak se dozvěděl, sloužil v několikero jednotkách, přičemž nešlo o jedinou zemi. Nechci případ pitvat, aby nebyl snadno identifikovatelný. Raději uvedu závěr jeho mise. Ač by dědu pochopil, nakonec se dozvěděl, že k násilí nesáhl. Přestože měl silné důvody se mstít za předchozí ústrky a příkoří, kterých nebylo pomálu. Tak byl dobrý.
Nyní dobře chápeme obsah a smysl dnešního nadpisu. Nastala nová etapa v poznání. Objevilo se v ní více hrdosti na již zemřelého předka. Jen už nebylo možné mu o ní cokoli osobně a přímo povědět. Je zřejmé, že se záležitost měla otevřít dříve. Proto bychom leccos v našich vzájemných vztazích neměli neustále odkládat. Jsou snad prvky a jevy jako psaní sms a mailů, sledování TV seriálů důležitější? Chceme snad, aby se úniky a poklesky staly naším charakteristickým znakem? Oceňme zájem, a především odvahu mladého muže. Kolik vrstevníků by se mu mohlo rovnat?
