Článek
Jak jsme se mohli přesvědčit, kolem odkladůse vyskytuje poměrně dost obtíží a problémů. Nejsem si jist, zda je někdo souhrnně eviduje. Snad tak činí kompetentní orgány, úřady a jimi řízené a/nebo alespoň usměrňované složky. Kéž by jejich shromažďování - a zejména řešení - měly v popisu práce. Můžeme se spolehnout? Sám nevím. Co by se vyplatilo ještě vědět?
Důležitým příspěvkem k podání úplné informace je, že se na více místech reálně uvažuje o několika cestách, jak by se nelichotivý počet dal snížit. Patrně nejjednodušším směrem a nejúčinnějším a opatřením je odklady zcela zrušit! Jak jasné, řešící a přímočaré. Kolik by ubylo starostí, schůzek, procedur, zkoušek, žádostí, telefonátů, dotazů, papírů, stanovisek… Ale hned upozorněme, že někomu by jistě přibyly. Jak se na rozhodnutí budou dívat rodiče, kteří jsou nevývratně přesvědčeni, že jejich dítě musí jít do školy o rok později? Mohou mít do debaty své podklady a taktiku, jak by své názory obhájili. Vždyť by ho tam chudáčka utloukli. Jen se podívejte, jaké dnešní děti jsou. Má se trápit „vysokým“ tempem paní učitelky? Jistě by mu ani nepomohla! Zbytečně by se dostal do stresu! A vše poté odstonal!
Povšimněme si, že úvahy a lamentace rodičů se leckdy nacházejí v docela příkrém rozporu s předchozí chválou, jak je jejich synek či dcerka šikovný/á a kolik již umí a ovládá věcí a kroků. Zná pár písmen. Napočítá do deseti… Hotový školák! Hotová školačka! A pak má odklad! Co si lidé budou myslet? Že si oni rodiče nevidí do svých úst? V každodenním spěchu si ani nevšimnou? Rozhodnou se, že nejmoudřejší bude nic neříkat a mlčet? Podaří se jim potlačit nutkání se zeptat? Naopak situace využijí ke kladení tzv. provokativních otázek? Tak třeba - „a copak že ta vaše tak šikovná holčička nechodí do školy?“, „viděla jsem dobře, že jdete ráno do MŠ místo do ZŠ?“ apod.
Kolik bude letos odkladů. Polootázku z jednoho svého dřívějšího nadpisu předloženého odkladového seriálu si netroufám zodpovědět. Natož přesně. Odpověď patrně neznají ani mnohem fundovanější jedinci. Kupříkladu vůbec nevíme, kolik najdeme rodičů - pokud vůbec existují -, kteří by po tzv. získání odkladu se svým dítětem skutečně pracovali, aby ho na vstup do školy připravili. Vědí vůbec, co mají dělat? Čeho se týká školní zralost? Jaké obsahuje složky? A znají-li jejich názvy, vědí, co do nich patří? Nastudovali si něco? Nebo si zde počínali propastně jinak, než jak se chystají na cestu do zahraničního dovolenkového letoviska? Šli by se k někomu poradit? Stačilo by jim přečíst si dva tři krátké materiály na internetu? Vycházeli by z názorů na sociální sítích? Jak si mohou být jisti, že se nejedná právě o dezinformace? Jak víme, lidé na nich nastavují svou lepší tvář.
Může se tu kvalifikovaně vyjádřit kamarádka, která si kdysi o odklad také řekla a nyní má syna už ve třetí třídě? A všechno je prý OK! Jenže si uvědomme - ona má jiné dítě! Navíc jsme skoro bez reálných možností si ověřit skutečný stav. Dovedete si představit, že se do školy půjdete zeptat, jak prospívá cizí dítě? Ale pozor - na druhé straně znám paní, která si uspokojovala svoji zvědavost tak, že na jiné děti čekala kousek před paneláky, mile a přátelsky je vyzpovídala, aby byla v obraze a dokázala sama sobě, jak jí kamarádky a sousedky nesdělují pravdu. Mám poznatek, že jim do očí nic neřekla, ale podklady občas někde vypustila do oběhu. Chtěla snad dosáhnout vyšší kvality v oblasti mezilidských vztahů?
Co sdělit na závěr? Příští dny nám přinesou více odpovědí. Snad. Třeba kolik odkladů bude. Jestli zůstaneme stále na špici Evropy. Jaká verze řešení ze strany MŠMT zvítězí. Pokud se vůbec rozhodnutí přijme… Co když ho také odloží, neboť není dost zralé? Má se na mysli rozhodnutí. Ne MŠMT. Ačkoli…
