Článek
Ano, prvky umělé inteligence se stávají součástí našeho dnešního života. A stále pevnější a širší. O jejích výhodách a přínosech se hodně a skoro neustále diskutuje. Možnosti se ukazují nezměrné. Jen hlupák by po nich nesáhl a nechtěl si vylepšit, zkvalitnit a zatraktivnit svůj život. A možná i zjednodušit! Nebo ne?
Naštěstí občas problesknou varovné zprávy. Třeba jak se s její pomocí dá někdo zmanipulovat, nechal si napsat ročníkovou, maturitní či bakalářskou práci atd. Prozatímním vrcholem se podle mých skromných poznatků stalo riziko kolem využívání svlékací aplikace, jak jsem o ní již dříve psal a která se setkala se zvýšenou pozorností / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-svlekaci-aplikace-jako-vyzva-29447 .
Dnes chci poukázat na další projevy, které bychom neměli opomíjet. Rozhodně nemám v plánu někomu kazit radost a omezovat rozlet a nadšení z možností AI. V žádném případě. Pouze bych zde moc rád připomněl dvě známé a platné životní moudrosti - „není všechno zlato, co se třpytí“ a jak se máme dívat na oheň - „dobrý sluha, ale zlý pán“. Můžeme se od něj ohřát, uvařit si na něm jídlo, vytopit obydlí. Ale běda unikne-li z kamínek či z venkovního ohniště!
Přesně. AI nemá a nepředkládá pouze přednosti. Měli bychom ji vidět vyrovnaně, střízlivě a uvážlivě. Pokud mi pomůže s těžkým úkolem v podobě zapojení do školního projektu či s prezentací, je proces velmi pozitivní. Člověk se může ledacos naučit. Zejména má-li o dané téma zájem. Zcela jinak bychom se na ni měli dívat při dějství, pokud s využitím jedné či dvou fotografií na sociálních sítích vysvléknou naši partnerku, sestru či kolegyni. Jak se pak kdo zachová? A nedivme se, když jsme se nezajímali o stinné stránky. Podobně lze nahlédnout na vozidlo, s nímž jezdíme do školy, do zaměstnání a na výlety a dovolenkové pobyty. Doveze nás na stanovené místo, ale můžeme v něm též bourat. A dokonce zahynout!
Nelze se nezmínit o ekologickém aspektu. Za prvé se významně zvyšuje odběr elektrické energie. Řadu měření provedli příslušní odborníci a potvrzují, že kráčí o desítky procent. Vysvětlení je docela prosté. AI potřebuje příliš „mnoho prostoru a energie“, aby mohla „v celé své kráse“ předvést své umění a dosahy. Rozsáhlejší objemy dat / pracné vkládání k pozdějšímu využití /, vyšší požadavky na kapacity a rychlost zpracování, roste počet užívajících lidských jedinců atd. Netřeba psát, že zmíněný druh energie nevzniká jen tak sám od sebe. Než po AI „bezhlavě“ sáhnu, měl bych vzpomenutou spojitost znát a přemýšlet nad ní. Podobně jako nad rizikem ohně.
Za druhé nejde opomenout výrobu čipů. Tady se jedná o dva prvky, které bychom z hlediska ochrany životního prostředí neměli informačně vynechat. Nejdříve zmíním zvýšenou spotřebu cenných kovů do přístrojů s aplikacemi AI. Kdo aspoň trochu přemýšlí, hned přijde na fakt, že jeho těžba, přeprava a úprava do žádoucí podoby a kvality si opět žádá elektrický proud. Jak leckdo ví, nerostné suroviny jsou potřebné právě pro výrobu čipů, bez nichž se umělá inteligence neobejde. A patrně málo známou souvislostí a předpokladem pro jejich produkci je nadměrná spotřeba vody. Jak víme, stává se stále více nedostatkovým zbožím a není otázka, zda, ale spíše kdy kvůli ní vypuknou větší konflikty a dokonce války. Opravdu musíme mít vše kolem AI a ji samotnou? Není v našem přístupu nadbytek sobeckosti, sebezahleděnosti, bezohlednosti a arogance?
