Článek
Papíry v lese
Původní název v přípravné fázi promýšlení zněl - Odpadky v lese. O nich jsem se zmiňoval již několikrát, ať již šlo o nedávné, které tam při procházkách ponechávají osamocení jedinci a/nebo rodiče a děti, kteří vyrazili do přírody, aby se údajně odpoutali od moderních informačních a komunikačních technologií a odpočinuli si od nich. Jenže sotva se tatínkovi cesta nějak nezdá, již sahá po příslušném přístroji a zkoumá stav. Není divu, že děti se ve svém životě nebudou příliš snažit. Vidí jasný konkrétní příklad, jak by se mohly a měly vyrovnat s nejasnou konstelací a jak ji hravě překonat. V podstatě bez snahy a osobní zásluhy. Stačí se spolehnout na někoho a na něco jiného.
Od drobné stížnosti na techniku se vrátím k pozůstatkům po lidech mezi stromy. Papíry v lese nemusejí znamenat automaticky něco špatného. Člověk sem může přinést trochu zbytků z vlastní přípravy jídla, které by se mohly hodit místní mravenčí kolonii a ptákům okolo. Jen by se zmíněná aktivita neměla přehánět. Na papír si může poznamenat nápad, který by se mohl stát užitečným v zaměstnání. Sám mám bohaté zkušenosti, jak mě právě v lese něco dobrého pro sepisování napadne. Při běhu s sebou ke škodě věci papíry nenosím, a tak více zatěžuji svoji paměť. Žel ne vždy funguje dokonale, a tak občas nějaký námět unikne. Dnešní nikoli. Podařilo se mi ho v hlavě podržet.
V papíru může mít pochodník zabalenu svačinu. Je jasné, že po konzumaci by si ho měl vzít s sebou domů nebo aspoň k nejbližší nádobě na odpadky. Sám jsem do lesa dříve nosíval knihu zabalenou v papíru. Klidně jsem ji mohl položit na mech, na kořeny či na pařez, aniž bych riskoval, že se přírodně poškodí, kupříkladu vlhkostí, smůlou či barvou z přírodnin.
Rád bych se nyní zastavil u dalšího pohledu. Tuším, že nebude přijat úplně lehce a jednoznačně, ale nedá mi na něj neupozornit. Podstatou je, že spíše při kratší než delší procházce na člověka přijde přirozená potřeba. Je jasné, že zaběhne za blízký keřík či za skalku, aby nebyl viděn a ony úkony vykoná. Je žádoucí se zbavit vnitřního tlaku. Ženy tu mívají pozici mírně složitější ve smyslu, že papírový odpadek vzniká již v menší verzi. Mají si ho odnést podobně jako svačinový? A což teprve při přechodu na vyšší, myslí se objemnější a hmotnější podobu potřeby? Jak by si měl člověk počínat?
Podíváme se na postupy lidí. Zástupci a zástupkyně první skupiny tzv. nic neřeší, odlehčí si a co po nich na místě zůstane, tak tam nechají. Druzí si počínají lépe, ale na výraznější ocenění jejich akty nejsou. Podstatou bývá, že se snaží stopy po sobě zamaskovat. Buď vyhloubí mělkou jamku a do ní zbytky zahrnou, nebo je zakryjí materiálem, který je blízko po ruce, nejčastěji listí, jehličí a tráva.
Myslím, že by potřebu konající měli myslet na dopady své činnosti. Neměli by mj. zapomenout na ekologický aspekt svého postupu. Vyhovují zbytky místní fauně a flóře? Jsou zvířata „potěšena“? Jaká je vstřebatelnost do místního systému? Jakou radost máme my, pokud by nás soused či kdokoli jiný podobným způsobem podaroval na našem pozemku? Ono by stačilo zařídit hromádku před brankou, že?
Nakonec vlastně ani nemám a nepředložím jasné doporučení k postupu. Nicméně se otevírá prostor k diskusi. Existuje vůbec nějaký věcně správný algoritmus? Jde o naši čistě soukromou věc? Měli bychom se s někým poradit? Svěřit se na sociálních sítích?
