Článek
Klasická situace. Výběr zboží je proveden a nákup se blíží ke konci. Míříte do finiše. Ouha, tam je lidí. Jako naschvál. Jaké překvapení, že? Ke které pokladně si nyní stoupnout? Zřejmě jste uvedeným dilematem už několikrát prošli. Byli jste úspěšní? Nebo vám vaše propočty nevyšly? Hodně jste se spletli? Mávli jste nad nezdarem rukou? Nebo vás neúspěch pálil ještě několik hodin nebo dokonce dní? A vyvodili jste si konkrétní závěry? Jaká je jejich podoba? Stanou se funkční oporou při další návštěvě?
Jak je možné, že někdo z delší vedlejší fronty se na řadu dostane dříve než my? Vždyť jsme si vše pořádně prohlédli a spočítali. Aby se vám snížilo napětí a výčitky vůči sobě sama nebo směrem k osobě, s níž jste na nákup vyrazili, dovolím si nabídnout několik poznatků, zkušeností a vysvětlení. Daly mi docela dost práce - dotazování, pozorování, počítání, uvažování, hodnocení atd. Předně je dobré si ujasnit, jestli spěcháme. Může se zdát, že pokládám zbytečnou otázku. Ne tak docela. Mnoho lidí spěchá, tlačí je čas a projevují napětí, když musejí někde čekat. Náhle potkají kamaráda/ku, bývalého kolegu/gyni - a je náhle po spěchu. Informace proudí oběma směry a někdy i najednou, že se vzájemně ani moc neposlouchají. Minuty běží a času je dost. Vše, co je v řadě úkolů před námi, může počkat. Opravdu? Takže mluvíme o skutečném stavu a možná i o prioritách. Leccos je významné pouze zdánlivě.
Běží-li o opravdový spěch, tj. máme být včas v práci, na schůzce, u kadeřnice, doma, pak bychom zákonitě měli volit variantu nejkratšího zástupu. U něj je předpoklad, že se dříve dostanete do cíle. Nepíšu nic o jistotě. Tu zde „jistě“ nelze nabídnout, zajistit už vůbec ne, jak se zanedlouho dozvíme z konkrétních podrobností. Možná nevíte, že i kratší frontu lze ještě zkrátit. Aha, vy myslíte, že vám chci doporučit předbíhání. Ne, jde o formu neslušného chování, jež nemá být praktikována. Pokud ale hezky požádáte se slovy - „vlak mi sice nejede, ale když mám jen tyhle tři drobnosti, že byste mě mohl/a pustit před sebe?“ a dodat „jestli chcete, klidně vás pěkně poprosím“. Mám zde převážně kladnou zkušenost. A někdy ve stejné frontě poprosím dvakrát. Nebudete možná věřit, ale stalo se mi, že po dvou postupech mi třetí osoba přede mnou sama nabídla posun - „tak pojďte ještě přede mě“. No - nemá pak člověk mít radost? Pro jistotu znovu zdůrazním slušný postup a přiměřený úsměv. Je-li odpovídající časový prostor, snažím se vyhovivším osobám slovně odměnit. Může se jednat o vtip, životní zkušenost, zajímavý vědecký poznatek atd. Dodám, že nežádám nikoho, kdo má s sebou malé děti. A už vůbec ne ve stavu, kdy je děcko neklidné a z pohledu rodiče „zlobí“.
Čtoucí osoba nyní může oponovat, že s větším nákupem zmíněnou fintu uskutečnit nelze. Souhlasím. Kdo by pouštěl někoho, jehož nákupní vozidlo doslova přetéká zbožím? Na něj se spotřebuje něco času. Přesto se čas ušetřit dá. Stačí přemýšlet. Například dorazit ve vhodnější čas. Rozumný a šikovný člověk se podívá, jak procesy na daném místě fungují. Trochu připomínají moře s jeho přílivy a odlivy, ale tady se nelze na periodicitu přesně spolehnout. Ale něco se vypozorovat a následně uskutečnit nesporně dá. Zdá se, že nejlépe je, aby odliv / nakupujících / korespondoval s časem, kdy můžeme přijít a/nebo přijet.
Jiným a pro mě již osvědčeným trikem je, že dostane-li se společný nákupní proces přibližně do své čtvrté pětiny, je dobré, abyste si s košem stoupli do nejkratší fronty. Je-li na manželku spolehnutí, že opravdu za několik málo minut přijde s posledním zbožím, vsadili jste správně. A navrch nabízím dvě nezanedbatelné výhody. Nemusíte čelit jejím otázkám, která uzenina bude lepší a jestli vzít na oběd stehna č. 6 nebo č. 8. Ona si jistě poradí. Jen aby někoho nepotkala! Druhou předností je reálná úspora času. Ne vždy se proces vyvíjí úplně příznivě. Na odhalení a popis pár okolností máme příští setkání.
