Článek
Máme již poměrně mnoho roků po velkých společenských, politických a hospodářských změnách. Hodnocení a komentáře jsou na každém, kdo čte a přemýšlí, ať již půjde o jakoukoli oblast. S nejvyšší pravděpodobností se při věcném postupu dopracuje ke kladným i záporným výsledkům. Důkladnou analýzu bych nechal příslušným odborníkům.
Je nesporný pokrok, že příslušníci pedagogického sboru berou dnes peněz více. Nemyslí se pouze nominálně a reálně. Měřítkem je též procentuální podíl ve vztahu k průměrným příjmům českých a moravských obyvatel. Pokusím se sdělit několik postřehů a poznatků. Nadpis přesně sedí. Neboť máme stránky, v nichž dnes lépe není. Kupříkladu se jedná o zvýšený nápor rodičů a dětí na školu. Když se před více než třiceti roky rozvolnily poměry, většina lidí více volnosti vítala. Jen málokdo tušil, jaké přijdou dopady. Přitom stačilo - alespoň částečně - odtlačit euforii a pečlivě studovat, co se děje ve vyspělém světě. Mezi prvními vlaštovkami se ocitla kniha novináře / a později i politika / Radka Johna, na jejíž přesný název si právě nevzpomínám. Podle podkladů na internetu by mohlo jít o - Jak jsem viděl Ameriku, vydána v r. 1990, kde je předváděna jako kniha reportáží. Proč ji připomínám?
Ještě za socialismu se jako vybraný žurnalista dostal na šestiměsíční stáž do USA. Nevycházel z údivu a vše si pečlivě zapisoval, aby informaci jako celek předal. Mezitím se zde výrazně změnily poměry. Jak se v následujících letech ukázalo, vše v knize popisované se k nám dostalo - od návykových látek přes podvody politiků a podnikatelů až po změny v chování dospělých a dětí. Tzv. Johnova odbočka má svůj smysl. Leccos zákonitě dolehlo i do škol. Mám na mysli především pokles kázně a poslušnosti, rostoucí nevychovanost dětí, šíření tzv. free přístupů rodičů atd. Opět vše s patřičnými důsledky. Z každodenního kontaktu je velmi zblízka znají především vyučující. A nejde o nijak příjemné zážitky. Sklízejí, co zaseli matky a otcové. Zejména slabě vychovávající. Lidové úsloví o setí a sklízení zde takřka neplatí!
Nyní se od stinných stránek odvrátím, abych dodržel ducha a znění nadpisu. Kladem může rozhodně vystupovat můj poznatek. Když se občas učitelů a učitelek zeptám, co by potřebovali a zdali jde o peníze, stále častěji zaznamenávám odpověď ve smyslu - „ne, peněz již máme dost, více bychom potřebovali úctu od rodičů, lepší chování dětí a hlavně méně administrativy“, přičemž odvážnější doplňují - plnění slibů politiků. Jistěže příslušníci pedagogického sboru mají vliv, jak se k nim rodiče a děti budou chovat. Někdo by mohl poukázat na známou a hodně platnou životní tezi - „jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá“. Nebudu příliš zmiňovat, že známe přece také - „na hrubý pytel má patřit hrubá záplata“ a současně lze prakticky uplatnit - „ty do mě kamenem, já do tebe chlebem“. Jejich rozbor ve školství a míra oprávněnosti používání je velmi diskutabilní. Snad jindy.
Nicméně je tu jistá atmosféra ve společnosti. Já bych ji za sebe vyjádřil následovně - jsem-li unavený, frustrovaný, naštvaný, zklamaný atd., potřebuji se na někom a na něčem vybít. Jestliže mám nízkou schopnost sebeovládání a řešení negativních stavů u sebe za pomoci sebe sama, orientuji se na osoby a předměty kolem sebe. Jeden křičí na kolegu v práci, druhý se odreaguje na blízkých osobách doma, třetí kopne do psa, čtvrtý něco rozbije, pátý užívá něco z bohatství nabídky návykových látek atd. Vcelku dobrým terčem je škola. Nemůže se moc bránit. Proč bych si proto jako rodič mimo pozitivní náladu více nedovolil a nevyšlápl si na ni? Na druhé straně může platit logický závěr - bere-li dnes učitel/ka více než dříve a má se dobře, proč by také neměl/a více unést? Asi můžeme souhlasit, že na předloženém výroku něco je a bude. Možná si někdo vzpomene na moje zamyšlení nad psychologickou přípravou učitelů a učitelek.
Berme dnešní materiál i tak, že peníze jsou důležité, ale nevystupují jako všechno. Jinak napsáno - nejsou univerzálním lékem a řešením všech neduhů, které se ve školství a kolem něj objevují a které snižují jeho kvalitu a účinnost.
