Článek
Zdá se, že k němu někdy dochází. Jak vypadá? Přináší nějaké přednosti? Setkáme se spíše s negativními elementy a dopady? Může nás tady někdo či něco překvapit?
Abychom lépe pochopili jeho obsah a mohli podiskutovat o možném přínosu, bude vhodné a prospěšné se nejdříve zastavit u sportovců. Často od nich, od trenérů, sportovních ředitelů a majitelů klubů slýcháme, jak je důležité vyladit formu na příští závody. Pokud se jedná o ME, MS a OH, je význam ještě o hodně vyšší, neboť se nekonají příliš často. Společným prvkem všech uvedených podniků a jejich účastníků a účastnic a členů poradních a podpůrných týmů je, že se snaží najít optimální cestu za úspěchem a uskutečnit ji. Namátkou připomenu samotný trénink, jeho složení a fáze, načasování zátěže, rytmus spánku a odpočinku, stravu, působení manažera pro řešení osobních záležitostí, aby měl sportovec klid na práci, mohl se soustředit a nerozptylovat atd. Proto sportující jedinci občas pracují s mentálními trenéry. Jejich působení se průběžně rozšiřuje. A právem.
Jak se dá podle nadpisu čekat, navštívíme školní prostředí. Má styčné plochy s počínáním sportovců? Zajisté a je jich hned několik. Ovšem co nám napoví podrobnější pohled? Zdá se, že se v něm odehrává leccos jiného, ba spíše opačného. Předložím konkrétní příklady. Blíží se test ve vyšší třídě ZŠ. Bude již ve středu. Uvedený fakt nebrání dětem, aby během úterý přemlouvaly paní učitelku, aby se během hodiny nedělalo něco z procvičování a zkoušení. Nejlépe bude dělat pouhé nic. Již dříve potkala svou kolegyni, která jí sdělila průměr známek z testu v nižší třídě. Pesimisté by ho trefovali asi kolem 3,0. Jenže by se netrefili, on byl totiž daleko za známkou čtyři! Jak se má dospělý těšit do práce ve škole? Zejména když ho práce bavila a byl rozhodnut s dětmi dosáhnout pěkných výsledků?
Jak jsem zaslechl, motivovat děti ke splnění úkolů je nadlidský úkol. Co vše by měl udělat? Jde vůbec o možnou cestu? Do protikladu dám zmínku z rozhovoru se známým youtuberem, který v něm popisuje, jak objíždí ZŠ a vidí v nich děti, které se zajímají o jeho práci. Zde plně rozumím jeho výroku. Jenže on pokračuje, jak lační po vědomostech a chtějí se učit. Doslova nasávat. Nevím, ale ptám se sám sebe, zda mluví o českých podmínkách. Nespletl si jejich chování s někým jiným? Co jestli do řeči vhodil pár poznámek z futuristického románu? Nebo že by šlo o promyšlené divadlo, které připravila škola, když věděla, že se dostaví známá osobnost, která může podpořit i zcela zničit „dobrou pověst“ školy? Nevím, pouze bych spekuloval. Možné je všechno.
Nemusím přece být sportovcem, abych pochopil, že jakmile padne zmínka o testu, měl bych zpozornět a snažit se o co nejlepší výsledek. Jde přece o vizitku mé osoby a o moji pověst. Ano, s testem a s dokazováním, zda jsem či nejsem dobrý, přichází nepochybně nemalá zátěž. Každý ji rozhodně nechce podstupovat. Pracovat pod tlakem obvykle není příjemné. Vlivem znalosti působení psychologických algoritmů lze proto pochopit, že část dětí výborné známky nepotřebuje. Uspokojí se s dvojkou a často ještě s trojkou, aspoň nemusí být ve střehu a podávat jedničkové odpovědi. Sám si na napětí pamatuji ze ZDŠ a SŠ. Na nás nejlepší se vyučující často obraceli. Zazníval výrok - „ty máš jedničku, tak bys to měl vědět“, což jsem vnímal jako hodně zavazující a leckdy též jako svazující. Splést se byl docela risk.
Chápu, že je látka nemusí zajímat. Ale přezkoušení je tady a měl bych usilovat zabránit neúspěchu a úhroze z kritiky, poznámek a výčitek ze strany rodičů a příslušníků pedagogického sboru. Nebo chtějí žáci a žákyně dát tak silně a jasně najevo, jak je opravdu nic nezajímá? Že jim je jedno, jak dopadnou zkoušky, co budou mít za známky a co s nimi bude v dalších měsících a letech? Pak jsou nebývale úspěšní a již dnes konají „správně“.
