Článek
Na podzim - jak už víme - můžeme kromě nedávno vzpomenutých prvků narazit na další druh plodů. Někdy půjde o spíše nečekané souvislosti, přesto však zákonité a logické.
Snad stačí vzpomenout na vášnivou silvestrovskou noc či skutečnost, že lednové večery jsou velmi dlouhé a chladné a kdo by chodil ven, když nemusí? A tak se stane, že se počet členů rodiny po skončení léta rozšíří. Někdy poněkud překvapivě. O lidské podoby plodů je jistě nutné se starat více a častěji než o jiné, a tak se šťastným / ? / rodičům o větším volnu může jen zdát. Kdo si poctivě a především v plném rozsahu absolvoval celou náročnou cestu s miminkem, nesporně ví, o čem se tady píše. Mám na mysli nejen krmení a výměnu plínek, ale i věnování času v podobě reakcí na jeho zvuky, pohyby a možné pocity, o něco později čtení pohádek, reagování na pokládané otázky / zejména lpění na zodpovězení všech „proč“ /, pokud možno efektivní zvládnutí období prvního vzdoru, výuku barev, stolování, řeči, zavazování tkaniček atd. S dětmi je stále co dělat.
Běží o mnohem obtížnější plnění rodičovských úkolů a povinností, než když děti ovládáme zvýšeným hlasem, průběžně vykřikujeme rozkazovacím způsobem a nakonec je stejně posadíme před obrazovku a/nebo jim povolíme hrát různé hry, dnes nejčastěji elektronické. Leckdy právě kvůli nezdrženlivosti vůči nim původně vše zlobné a konfliktní vzniklo. Jenže jsme na ono dění jako rodiče v návalu zloby a někdy i vzteku zapomněli. Neměli bychom malé dítě podceňovat. Od útlého věku poměrně velmi dobře a jasně chápe, co se po něm chce. Jen naše požadavky nezvládne plnit přesně a včas, jak po nás požadují nadřízení v zaměstnání. V jejich před/školních hlavách tak vyrůstají jiné plody, jež začneme sklízet spíše později než dříve. Tím více nás mohou překvapit. Jak se stává, obvykle se odehraje v době, kdy si to nepřejeme, tj. před a hlavně v průběhu puberty. Zlobíme se a stresujeme se, jak je něco možné. A přitom by stačilo provést kritickou inventuru procesů, jak ze strany nás rodičů vypadaly do šesti let věku dítěte a našli bychom zde docela jasnou odpověď - žel ne zrovna příznivě vyhlížející pro nás jako rodiče. Chce se mi prohlásit, že jak kdo zaseje, tak obvykle sklízí.
V září, říjnu a v listopadu nemáme jen děti. Mezi další plody můžeme zařadit dozvuky nedoléčených letních zranění. A nemusí kráčet jen o špatně srostlou kost. U jiných se projeví podcenění přechodové fáze mezi létem a podzimem, kdy lehce nachladli a nechtěným výsledkem je rýma a pokašlávání jako relativně častá předzvěst před/zimního období. Někteří si ještě „hrdinsky“ posedí na zemi, případně se snaží dohonit přes prázdniny a dovolené nesplněné akce, počty výletů a tréninků, aby jejich osobní a/nebo rodinná statistika „hezky“ vypadala, zejména pokud se vše bude rozebírat během návštěvy příbuzných, na srazu od školy a i na pracovišti. Péče o image je dnes nutná. Pokud vnitřně cítíme, že nejsme úplně spokojeni, leccos se snažíme dohnat aspoň navenek.
Ještě bych mezi plody zařadil naši nepozornost ve smyslu, že ve spěchu si ani nevšimneme, že vlivem celkového zvyšování teploty na zemském povrchu dříve opadává listí, a proto nás na silnicích může překvapit. Podobně dochází k časnějšímu zahájení řepné kampaně. Jen pár hodin po vichřicích si zase počínáme „klidně“, když nás ve zprávách ukolébali, jak byly všude obnoveny dodávky elektrického proudu a odstraněny popadané stromy. Na části míst však ještě zůstaly větve, úlomky a šišky. A po nich se žel „hezky“ jede. Souhrnně se zvyšuje riziko smyku a následné dopravní nehody. Jistě se shodneme, že po zmíněném typu výsledků člověk netouží. Raději by shromažďoval jejich kladné podoby. Napadají mě například věci, které se budou na následující chladné měsíce hodit, jako je teplejší oblečení, uhlí, dříví, otýpky, peletky apod. Jak se odpozorovalo a moudře připomíná - opatrnosti nikdy nezbývá a čert nikdy nespí. Obojí dost platí.
A na konec dodám, že neštěstí opravdu chodí po lidech a nikoli po horách. Vzpomeňme na konkrétní příklady známých osobností, které se v médiích objevily s berlemi nebo dokonce na vozíčku, naštěstí jen dočasně a nikoli jako signál, abychom se jim vysmívali. Jejich nepěknou událost berme především jako poučení, abychom postupovali se zvýšenou obezřetností. Poté lze v praxi potvrdit, že nejsme případem známých splašených jarních kůzlátek, ale spíše nám sluší role protřelých a starších zkušenějších psů. Inu - není plod jako plod.
