Článek
Svět práce je složitý a kdo v něm chce uspět, musí být co nejlépe připraven. Málokdo si uvědomuje, že příprava začíná už v dětství, dokonce v předškolním věku. Snad všichni rodiče si přejí, aby z jejich dětí vyrostli řádní občané, kteří se živí poctivě, nemají podstatné problémy a něco v životě znamenají a dokazují. Proto je důležité, nejen jak je vychovávají a jaká slova používají, ale i jak rodiče sami pracují a jaký vzor svou prací a postojem k ní vlastním dětem ukazují.
Předně sem zařaďme postoje rodičů k práci samotné, nadřízeným, k organizaci a ke kolegům. Pokud budou děti častými svědky spíše negativních rodičovských komentářů, asi se do školy a posléze do zaměstnání s velkým nadšením nepohrnou. Pokud se zaměstnání a samo pracoviště stane dobrým místem pro osobní seberealizaci a rodič dává tuto zkušenost patřičně najevo, bude jejich vztah ke světu práce pravděpodobně opačný. Dále sem patří také postup, jehož podstatou je samotné děti do práce prakticky zapojovat. Nemusí jít o složité úkoly, spíše o každodenní drobnosti, jejichž vykonání je pro rodiče sice jednoduché, ale bere jim dost času. Součástí procesu by se mělo stát uznání, pochvala a občas i drobné odměny. Ale pozor, pokaždé nemusejí děti jen pracovat vlastníma rukama. Vždyť vedle tělesných existují též duševní formy práce. Děti zde můžeme zainteresovat tak, že samy promyslí postup při plnění zadaného úkolu nebo způsob řešení problému. Podmínkou je, aby úkol dříve neviděly plnit a případně řešit, nebo aby s ním měly jen minimální zkušenosti. Lidově řečeno - aby jim mozkové závity pracovaly pokud možno na vysoké obrátky. Jinou užitečnou variantou například je, že je necháme pozorovat práci jiných.
Sám autor má dobré zkušenosti především s právě uvedenou metodou. Namátkou stačí vzpomenout několik konkrétních příkladů. K rekreační chatě v parném létě přijede do montérek oblečený pracovník s fekálním vozem. Z pracovních a bezpečnostních důvodů se nesmí pohybovat v šortkách a tílku. Dítka v plavkách nebo v jiné letní lehké strůji sledují, jak si pracovník navléká silné rukavice a se zpoceným čelem ponoří znečištěný cucák do septiku. Kolem se samozřejmě šíří nelibý zápach, navíc umocněný sálajícím sluncem. Nijak příjemný obrázek, že? Kdo by byl nadšen se tolik oblékat a navrch se zabývat smradlavinou? Děti by měly od rodičů také slyšet, že každá práce má svůj význam a přináší užitek, má se do ní chodit, aby si vydělaly na svůj život a nežily na úkor jiných osob, celé společnosti.
Jiným výjevem jsou dělníci na stavbě, kde na ně každý den čeká těžká práce. Je-li příznivé počasí, odhalí svoje svaly, což může být hezká podívaná, ale současně je třeba si povšimnout i prachu, potu, odřenin, puchýřů, modřin, vystouplých žil, špinavých rukou a rozličných znaků únavy a opotřebení, někdy i zranění. Za podobným účelem se jeví jako vhodné sledovat při práci asfaltéry, zejména v letním období. Plnění úkolů v nadměrném teple není nic zdravého a záviděníhodného. Mají vůbec podmínky pro doplňování tekutin a odpočinek ve stínu?
A ještě by se nemělo zapomenout navštívit nejbližší kravín, kde můžeme potkat ženy s vidlemi v rukou, se strhanými rysy ve tváři a s mozoly a rozpraskanou kůží na upracovaných rukou. Mají potomci snad ještě chuť pro chabý prospěch skončit školu předčasně a „potloukat“ se v podobných profesích? Myslím si, že právě dnes je ještě důležitější než dříve, kdy pracovat bylo samozřejmostí, aby těžkou dřinu pracovníků děti viděly, věděly o její existenci a více si vážily práce samé a počínání svých rodičů. Práce má nadále významné místo v lidském životě a každodenní výdělek není zpravidla nijak snadný.
Je na nás dospělých, abychom své děti správně a moudře vedli životem. Tvorba dobrého a odpovědného vztahu k práci je důležitým dílem celkové výchovy. A ta bez diskuse začíná s narozením potomka. Vlastně ještě dříve, protože se řádnému vztahu k pracovním povinnostem musejí naučit sami rodiče a poté si osvojit příslušné metody, aby k témuž dokázali vhodně motivovat a správně vést své vlastní děti. A je samozřejmě přínosné, když tohle všechno zvládnou ještě v době, kdy ratolest není na světě a kdy se o jejím vzniku teprve rozhodují. Apropos - kdo myslíte, že bude vydělávat na důchody nás starších? Pokud vůbec budou!
