Článek
Původně jsem uvažoval, zda by v nadpise místo „a“ nemělo být „nebo“. Napadla mě také varianta s „a/nebo“. Konečná podoba možná není úplně podstatná. I když i detail má svůj význam. Dokonce občas slýcháme, že je v něm skryt ďábel! Chci se zamyslet, kdo je důležitější. A - pro koho. Mimochodem - jak by vypadala lidská existence, kdyby nám vládli psi?
Můžeme slyšet, že hodnota lidského života je nevyčíslitelná. Nejedná se o úplně pravdivé konstatování. Stačí se podívat do zákona, kde najdeme přesnou částku. O ní se již řadu let vede spor, neboť je směšně nízká a skutečnosti neodpovídá. Vznikla před drahnou dobou a od oněch časů doposud nebyla valorizována, dá-li se tak o životě člověka vůbec uvažovat a psát. I proto ji soudy v tzv. citlivých kauzách moc neberou v potaz, jak svědčí vícemiliónová odškodnění v případech vážného pochybení s následkem značného poškození zdraví člověka. Myslím, že kdybychom se setkali s nájemnými vrahy a pozeptali se na jejich ceník, jistě by k zákonné výši dost přidali. S nejvyšší pravděpodobností bychom se od nich rovněž dozvěděli, že ceny se mění nejen v čase. Dost záleží, kdo si „akci“ objednává, jak je „silný“ / myslí se vlivově i peněžně / a komu mají život ukončit. Pokud bych spekuloval, za špinavého bezdomovce by byla odměna malá a patrně by do akce ani nešli. Politik a/nebo zavedený a úspěšný podnikatel je docela jiné patro. Případně potomek někoho velmi bohatého. Pak lze mluvit a psát o tučných soustech.
Odbočka k vrahům se nám bude hodit, protože od nich příhodně zamíříme na místo posledního odpočinku. Tentokrát na psí hřbitovy. Zde budeme hledat, kdo je prioritou. Na první pohled působí sice přezdobeně, ale mohli bychom je vnímat jako potvrzení, že pejskové byli citům svým majitelů a majitelek leckdy blíže než lidé. Také o jejich hroby je sice vesměs pečováno, ale známe i velmi smutné příběhy. Rovy zarostlé trávou, s rozbitými či úplně chybějícími lampičkami. Odloupnuté nápisy. Částečně a/nebo zcela uschlé květiny. Pokud věnec vůbec vydržel přechod několika studených a teplých front, nevypadá vůbec vábně. Svěžest je dávnou historií. Všude špína. Kdo hřbitov navštěvuje, ví, o čem je řeč. A ještě mě při srovnávání psích a lidských smutečních míst napadá - zda a nakolik platí známé úsloví - „jaký pán, takový pes“.
Když jsem se snažil zamyslet nad dalšími prvky a oblastmi, nelze vynechat stravování. Asi nebude sporu, že lidské bude pestřejší. Řízečky, svíčková, rajská, bůček, knedlo a spol, různé druhy salátů ad. na jedné straně. A psí pochoutky na straně druhé. Nijak zázračný rozsah a výběr. Výjimky však určitě najdeme. Je řada chudých lidí, kteří si mnoho nemohou dovolit, a proto jejich jídlo bude na nižší úrovni než u leckterého psa. O kočkách a kocourech jako o mnohdy velmi rozmazlovaných tvorech bych se raději ani nezmiňoval. Lepší mléko, šunčička, párečky, špíček, kousky kuřete, tvarohová buchta… také se vám sbíhají sliny? Jestli se předloženými řádky prodíráte před obědem, vůbec se nedivím.
Je již známou věcí, že část osob se po příchodu domů nejdříve dotýká a mluví na psa. Ne vždy platí, že jak pobíhá venku, tak je první na řadě. Zatímco někteří lidé si při setkání dávají pusu a třeba se i obejmou, jiní jen otevřou a míří pryč - často něco dodělat. Jako kdyby přikrytí hrnce poličkou a/nebo dožehlení košile a čtení novin a pohled na displej a jim podobné aktivity byly důležitější. A tady je místo pro psa. Bez kritiky naváže kontakt a přitulí se a možná se i trochu usmívá. Můžeme vidět, že mnohé si lidé dělají sami - co si kdysi zavedli, případně co nechali poklesnout, nyní mají.
V závěru připomenu, že existuje dobrá zpráva. Můžeme a nemusíme řešit prioritu z nadpisu. Je však možné se k sobě začít chovat lépe. Stačí se zamyslet, zda psovi podobně jako životnímu partnerovi připisujeme negativní úmysly. Sledujeme ho s cílem přichytit ho při chybě? Chytáme ho tzv. za slovo? Připomínáme jeho nepříznivé akty z minulosti? Umíme mu někdy poděkovat? Omluvit se? Popřát mu dobré pořízení? Je pravda, že komunikace s němou tváří je zřejmě jednodušší, ale… Těžko zde sdělit něco všeplatného. Vždyť i pes je individualita a jeden nikdy neví…
A ještě bych nabídl jeden pomyslný lakmusový papírek - s kým si více, déle a hlavně lépe pokecáte na společné procházce? Nevyjde z uvažované soutěže lépe pes? Například samy ženy přiznávají, že žít pouze se psem má spoustu výhod. Třeba se k nim někdy dostaneme. Prozatím o nich můžete spekulovat a prohánět se vlastní fantazií.
