Článek
Odpověď se na první pohled zdá docela jasná. Děti byly svými rodiči tak dobře vychovány, že se skoro nic špatného nedělo a neměl by vlastně co na práci. A navíc v zemi panoval systém, který mnoho ukročení do strany nedovoloval. Cosi bylo dáno, platilo, bylo vyžadováno a také naplňováno. Otázka do diskuse logicky zní - je dnešní / volnější? / stav krokem dopředu? Snad skokem? Nebo šlápnutím dozadu? Ba propadem?
Dnes se jedná o TS, tj. třídní schůzky učitelů s rodiči. Dříve šlo o SRPŠ a později SRPDŠ. Starší si nepochybně vzpomenou. A jak vím, v mnoha z nich se ozvou citlivé struny, které se rozechvějí v případě, že budou vzpomínat na bývalé časy. Jak jako děti mívaly strach, s čím se matky a otcové ze školy vrátí. Od soudružky a později paní učitelky si vyslechli několik podkladů a doma začal docela „pěkný kolotoč“. O podobách - hlavně o tělesných trestech - se raději nebudu zmiňovat. Mezi jeho tradiční výsledky se zařadilo viditelné zlepšení chování potomka. Někdy se vcelku trvalým efektem.
Zde bych doplnil, že až na výjimky panovala lepší spolupráce mezi školou a rodiči. Autorita učitele byla matkami a otci podporována, nikoli podrývána a zpochybňována jako dnes. Málokdo se na jeho adresu vyjadřoval hanlivě jako dnes, jak svědčí počet „růstu krav ve škole“ aj. Vcelku pevně fungovala koalice dospělých vůči dětem s cílem dosáhnout žádoucích cílů a poslání školy, tj. připravit dítě po stránce vzdělání a výchovy do života. V něm bylo nutno obstát a nikoli se poflakovat. A co máme dnes? V mnoha případech se kráčí jinak a jinam. Názor, pohled a přání dítě vystupuje skoro jako neotřesitelný element a jako svátost.
S dnešními poznatky a zkušenostmi bych již netvrdil, že by psycholog na tehdejší škole neměl co dělat. Nesmírně by se nám hodilo, aby nám jako dětem povykládal, co se s chlapcem a dívkou děje během dospívání, upozornil na úskalí v oblasti mezilidských vztahů, poukázal na psychologické aspekty volby povolání, pomohl by vykonat důležitý posun v osvojení potřebných sociálních a komunikačních dovedností, dbal by na dodržování hranic a pravidel, objasnil význam hodnot a také pojmy jako kamarádství, šikanování, žalování, bonzování a uměl je překlopit v podání informace či vysvětlení a poukázal by na řadu dalších zásad, projevů a jejich důsledky atd. Mnozí jsme leccos museli dohánět později. Části se nedostatky nepodařilo překonat dodnes, nebo aspoň nedospěli do žádoucího stadia.
Ještě mě napadá, že jsme se až na výjimky ocitali v pásmu poslušnosti, tj. dodržovali jsme, co bylo stanoveno, avšak nemuseli jsme o věci a její prospěšnosti přemýšlet či být přesvědčeni. Nejlepším stavem je uvědomělá kázeň, tj. jedinec ví, proč se tak chová, chce se tak dobrovolně chovat, snaží se a k cíli se zřetelně přibližuje. Mám dojem, že cíl se ve srovnání s předchozími desetiletími vzdálil. Dětem se nechce, nechápou, nemají ochotu se seznamovat, zkoušet a trénovat a tím se chovat dobře a správně. Skoro jednotně podléhají nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. Chovají se sobecky a často až bezohledně. Navíc mají pocit, že za ně rodiče všechno udělají a vyřeší. Mají přece právo žít se spokojené rodině a užívat si bezstarostného dětství. Mnozí rodiče jim žel jdou na ruku, ve všem vyhoví a stávají se jejich poskoky a služebníky.
V žádném případě dříve nešlo o idylu. Pamatuji na rvačky několika spolužáků. Vzduchem létaly pasti, občas tekla krev, po řadu dnů byly vidět modřiny. Nevzpomínám si ovšem na zákeřnost, nepřejícnost, výrobu naschválů, vychloubání, pravidelné ničení osobního a školního majetku, každodenní agresivitu s mnoha projevy jako dnes. Nebo mi selhává paměť?
