Článek
Před pár dny se nám podařilo seznámit se s několika podobami, jak jsou děti nespokojeny se svým pobytem mimo domov, konkrétně šlo o letní dětský tábor / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-proc-se-mi-na-detskem-tabore-nelibilo-79682/. Na se můžeme těšit dnes?
Než se podíváme na konkrétní příklady, rád bych připomenul, že rovněž zde se nám spíše více než méně projeví působení psychologických mechanismů a zákonů. S nimi je potřebné vážně a dopředu počítat, což každý jedinec nečiní. Není podivné, že se poté leckdy „přepočítá“ a dočká se překvapení, občas dost nemilého.
Jak se dalo čekat, leckteré dítě se cítí poměrně silně vytrženo z prostředí, na které je zvyklé. Nemusí se jednat o vyloženého mazánka. Stačí, pokud si představíme, že část chlapců a dívek rádo pobývá doma. Hlavním důvodem bývá, že se tam cítí bezpečně. A také že je dospělí obskakují. V řadě případů nadměrně. Proto u části dost silnou roli hrálo odloučení od matek a otců. Jako jeho součást nemusíme brát pouhou fyzickou nepřítomnost, ale lze sem zařadit prvky jako prospěšný návyk na čtení pohádek, krátké večerní pomazlení, polaskání, poplácání, přátelské pošťuchování, pomuchlování, amatérské masáže ad. Je jasné, že chybí-li něco z každodenních rituálů, dítě se přirozeně cítí o něco ochuzeno a ne vždy si vše správně vyhodnotí a srovná. Někdy však doba k většímu oddálení musí přijít. Hodí se sem pojem přivykání a též pojem sociální otužovaní.
Pochopitelně se nelze nezastavit u chování jiných dětí. Jak se dá dopředu očekávat a předpokládat, ne vždy bude viděno jako slušné, vhodné a žádoucí. Navzdory vysvětlování, varování a upozorňování ze strany rodičů a vedoucích zařízení. Když k něčemu došlo, nikdo mu nepomohl a nezastal se, jak byl chlapec zvyklý ze strany blízkých osob. Stačilo se podívat na rodiče, mírně zakňourat a šli „do akce“. Dalo by se napsat, že malý pokus o již zmíněné sociální otužení nedopadl podle plánu a úplně dobře. Nejvíce ho štvalo, že se nikdo nezajímal, když se tvářil utrápeně. Spíše si z něj dělali legraci. On by se nejraději sebral a jel domů. Ale copak může? Rodiče jsou v práci a tady by se mu vysmáli, jak je slabý a nic nevydrží. A ještě by zvěsti rozšířili mezi ostatní. Kdo ví, jestli by si něco špatného nepřidali! Je rozčarovaný a zklamaný a za rok určitě nikam nepojede. Letošek ho vyučil až až.
Nepůjde vynechat oblast stravy. Jasně že by dítě nemělo počítat, že na táboře budou organizovány hostiny jako na královském dvoře. Rozpočet není příliš velký a navíc se musejí dodržovat zásady správného stravování. Proto se na talířích objevuje čočka, hrách, brokolice, saláty a další prvky. Jenže mnoho dětí je naučeno jíst jinak. Nejraději by si pochutnávaly na hranolkách, kečupu, zmrzlině, donutech atd. Příchodem na tábor samozřejmě dochází k docela velkému skoku až šoku. Je otázka, jestli s sebou děti mohou mít malé zavazadlo se sladkostmi. Nebo je možnost si nějakou laskominu koupit na místě? Kráčí o zdánlivou drobnost, která však za jistých okolností naroste na významu.
Podobně se „strašákem“ ukázala být noční výprava za místními strašidly. Námi sledovaný jeden chlapec se bál, cítil strach až odpor jít potmě do lesa, za každým pařezem či kmínkem viděl hada či jinou hroznou stvůru. A ještě ony zvuky. No - nic pěkného. Ke všemu se tady a žel i při dalších aktivitách celý čas neuvěřitelně vlekl, místo aby proces zdárně a rychle běžel. Nedivme se, že dítě mívalo protikladné pocity. Už nic podobného zažít nechce!
Leckdo nebude v dobrém vzpomínat na nevhodně zvolené oblečení. Rodiče mysleli své postupy dobře, kupříkladu aby potomek neprochladnul, ale praxe ukázala leccos jiného. Je prospěšné naslouchat radám a doporučením zkušených praktiků.
Ocitáme se v závěru. Ještě se zdaleka nepodařilo sesbírat všechny poznatky, zážitky a pocity, ale už nyní je nám jasné, proč některé děti na tábor za rok asi nepojedou. Je otázka, co a kolik se jim v příštích měsících rozleží v hlavách, jak zatlačí rodiče a zejména co způsobí řeči spolužáků, vrstevníků a hlavně kamarádů!
