Článek
Opravdu vydatné téma. Tak akorát před svačinu a/nebo před oběd. Autorovi zřejmě došly nápady, a tak se snižuje na úroveň bulváru? Chce snad dobýt slávu a pozornost z tzv. zadních a nízkých věcí? Copak asi nabídne? Bude se zabývat skladbou a barevností rychle či pomalu vycházejících látek? Nebo se snad bude nechutně spekulovat o míře hustoty či spíše řídkosti materiálu? I pojednání o zápachu má přece něco do sebe, ne? Víme, jak nás na určitých místech a v nějakých časech obtěžuje a zvyšuje nám napětí. Je zbytečné se čílit a napínat. Stačí se zklidnit a vydat se vstříc dalším řádkům. A soudit až poté.
Průjem. Slovo krátké a jasné. Ne zrovna oblíbené. Zejména jde-li o praktickou stránku. Když se poptáte lidí ve svém okolí a/nebo na pracovišti, většinou moc nadšení neprojevují. Pár se jich usměje. Možná jim hlavou bleskne vzpomínka, jak se jim kdysi něco přihodilo. Dnes s velkým časovým odstupem a mnohdy i s větším či menším pobavením. Jo tenkrát… a následuje pár vzpomínek, z nichž část naběhne do slovní podoby.
Jenže ne každý vzpomíná v dobrém. Hlavně pokud nejde o dávnou příhodu. Dostane-li se člověk do popisovaného stavu, začíná se na svět dívat jinak. Hlavní hodnotou nejsou nablýskané výlohy prodejen či možnost lákavého a často nezdravého občerstvení, které vás ve skutečnosti moc neobčerství, ale spíše monitorujete, kam byste si mohli zaběhnout. A pokud možno rychle. Analogií je cvičení na sebepoznání, když máte vyjet do cizího města a v něm strávit třeba 8 nebo 10 až 12 hodin, aniž byste se spoléhali na jakoukoli blízkou osobu. V obtížnější variantě si nepovolujeme ani cizí prostředky. Mám na mysli vytopené obchodní domy, vyhřáté čekárny, herny, banky, restaurace atd. A lépe bez pomocníka v podobě moderního telefonu jakékoli úrovně a výbavy. Pak máte možnost se o sobě něco dozvědět. Jak neuvěřitelně pomalu se čas vleče. Jaké jsou skutečné hodnoty a co je pro člověka opravdu důležité. Co se o sobě dozvídám? Co ne/umím? Jaké jsou ve skutečnosti moje nervy? Jak umím nakládat se zátěží? Umím vzdorovat teplu a zimě? Jak brzo nebo pozdě padnu do stresu? Co si nejvíce přeji? A proč? Na koho a na co nejvíce a nejčastěji myslím? Otázky jen prší. Vřele doporučuji.
Zpátky k průjmu. Opustím jeho tělesnou podobu a přeskočíme k její „kamarádce“. Již jste někdy slyšeli o duševním průjmu? Patrně ne. Pokusím se vysvětlit jeho podstatu. No - vlastně nejjednodušší vyjádření je - v psychice se nám děje skoro totéž co někdy předtím v těle. Jinak řečeno - nejen že nemáme vnitřní duševní procesy pod kontrolou, ale ony se nám poněkud splaší. Něco z nás vypadává, vylétává a někdy dokonce vytryskává. Tak třeba puberťák. Ten nám může posloužit jako velmi vhodný konkrétní příklad. Navzdory předchozí výchově, průběžnému vedení a usměrňování ho rodiče nějak nemohou „poznat“. Mění vzhled, názory, postoje a přesvědčení a skoro neustále něčím překvapuje. Často negativně. Zvyšuje hladinu adrenalinu v krvi matky a otce. Občas také prarodičům a sousedům.
Ale může jít o úhel pohledu. On se někdy stává nositelem pokrokových názorů, třeba v oblasti ekologie, kdy rodiče nutí rapidně zmenšovat jejich uhlíkovou stopu. Oni však vůbec nevědí, o co se jedná. A nadále třeba doma topí předměty, které byly dříve nevhodné a dnes dokonce nebezpečné a zakázané. Poté bez podivu dochází ke sporům. Nelze vynechat ani jejich chování na veřejnosti a ve škole. Leckdy se hodně pravdivému stavu blíží dospělí, když konstatují, že s nimi hormony lomcují. A mají pravdu. Pokud bychom si prohlédli profily mozku a jeho činnosti po napuštění kontrastní látkou, zjistíme velké shody s působením silných návykových látek, které známe jako tzv. tvrdé drogy. Víc asi není potřebné dodávat.
Nastolíme zcela logickou a správnou otázku. Jak se můžeme - zejména duševnímu - průjmu bránit? U tělesné složky není sice postup úplně jednoduchý, ale přece jen je vyzkoušený a skoro zaručený. Lze odkázat na příslušné články a knihy, lidové zkušenosti a na tzv. babské rady. U procesů v hlavách spoluobčanů a především u mladé generace bude vše mnohem obtížnější. Naštěstí si v moudrých knihách můžeme přečíst vícero rad a doporučení. Mj. bychom se měli naučit raději více naslouchat a pokoušet se chápat než jít do konfliktu a snažit se vyhrát, byť je právo vlivem zákona na straně dospělých. Jde o dobrý krok už jen proto, že až na výjimky jako dospělí nemáme přehled, odkud informace mladí čerpají, kolik jich mají a jaké kvality. A komu ne/důvěřují.
Nespoléhejme, že automaticky zvítězíme. Ony doby jsou již minulostí. Autorita, respekt, úcta, vděčnost a jim blízké hodnoty a projevy zmizely. Marně se jich dožadujeme. Starší neznamená pokaždé znalejší. Hlavní výhodou je, že se duševnímu průjmu nejen můžeme vyhnout, ale ještě významně přispět k rozvíjení a obohacování mezilidských vztahů. Nestačí? Myslím, že se tím vykoná víc než dost. Stačí „málo“ - o dost více se věnovat oblasti uplatňování sociální a emocionální inteligence, přesněji usměrňování vlastních emocí a nezapomenout na vydatný a viditelný a slyšitelný posun v osvojení potřebných sociálních a komunikačních dovedností.
