Článek
Máme za sebou pouze krátký čas, kdy jsem se rozepisoval o jevu, kdy jsou psi oblékáni. Dnes již víme, že existuje několik důvodů. Od ochrany před chladem a celkově před nepřízní počasí až po jeho ozdobení za konkrétním účelem. Dnes bych se rád podíval na pár dalších spojených elementů a procesů.
Kdo bude chtít svého pejska obléci, bude muset sáhnout po penězích. Zřejmě jich nespotřebuje tolik, aby se dostal do pásma chudoby či zruinování. Nicméně ani vyšší částka není vyloučena. Tady se nutně dostaneme do diskuse, co se jí bude myslet. Máme v hlavě stokoruny? Pětisetkoruny? Dokonce bankovky vyšší nominální hodnoty? Rozhodně nejsou zcela vyloučeny. Kdybychom dali dohromady poznatky a zážitky více osob, a ještě si na pomoc vzali písemné projevy na internetu, ukáže se nám docela dost zajímavých podkladů. Zkusme jim věnovat nějakou chvilku.
Klidně by mohly být připomenuty konkrétní příklady, kdy stárnoucí majitelé odkázali svým mazlíčkům pozoruhodné sumy. Asi není nijak divné, že zprávy přicházejí z USA, tj. z jedné z nejbohatších zemí na světě. Málokoho velmi překvapí zmínky o vzhledných psích hřbitovech či o místech posledního spočinutí koček a dalších domácích miláčků. Jak zní logická a zřejmě též správná otázka? Měli bychom si z nich vzít příklad? Dědictví se mi jeví spíše problematickou záležitostí. Víme, že psi patří mezi tvory se slušnou úrovní inteligence. Nicméně nedovedu si představit, jak spravují svoje účty u banky a jak věcně a efektivně hospodaří s nabytými finančními prostředky. Ani nevím, zda by v jejich případě platila známá lidová zkušenost - „lehce nabyl, lehce pozbyl“. Na druhé straně se může objevit námitka, že pes či kočka se k ní nedostali úplně snadno. Přece jen pro své majitele a majitelky hodně znamenali. Pomohli jim účelněji trávit jejich volný čas. Vyslechli jejich stesky. Zpříjemnili jim horší chvíle. Umožnili jim, aby se o ně starali, což jim pravděpodobně pozvedlo jejich smysl života atd. Přínos bych viděl též v případě, kdy se s nimi ukazovali na veřejnosti. Leckdo ocenil jejich vzhled, šikovnost a poslušnost. Zdaleka se nemuselo jednat pouze o oblečení. Jak víme, pes se dokáže inteligentně dívat a do značné míry pomáhat. Co by si bez něj někteří jedinci počali?
Ještě je potřebné se podívat na spíše smutnější kapitolku. Nazval bych ji neposuny u psů. Mám na mysli stinné stránky. Jejich podoby jsou známy, ale nevědí o nich všichni lidé, případně odvracejí svoje zraky a slechy, pokud se o nich dozvědí. Jedná se o zanedbávání péče a dokonce o trápení a týrání. Občas v médiích proběhne zpráva, jak byli chlupatí tvorové nedostatečně opečováváni. Reportáž je doprovázena záběry na pohublá těla, kde jsou části vypadané či jinak znehodnocené srsti. Nebo jim kousek těla chybí, třeba ucho, ocas, packa…
Sám jsem měl možnost navštívit psí útulek a vést poměrně dlouhou řeč s paní, která ho spravovala. Zdála se mi velmi kompetentní, zejména když po jednotlivých kójích a psech líčila osobní příběh tvorů a přibližovala jejich vlastnosti a typické chování. Jak jsem mohl sledovat, všechno jí řečené sedělo. Naplnilo se její varování před zlým a agresivním psem, jakož se „trefila“ i do počínání bezmocného a zklamaného pejska, který jen ležel a sledoval nás smutnýma a poněkud lhostejnýma očima. Lidé se na něm velmi podepsali.
Co by se dalo napsat na závěr? Pes se nám nějak jeví a my mu leccos připisujeme. Jako lidé, tj. tvorové s nejvyšší úrovní inteligence bychom měli v mnohem větší míře přemýšlet o svém chování a více se mj. zabývat sebeovládáním na základě přijatých rozumných hranic, pravidel a principů. Jsem přesvědčen, že pak mnoha psům bude lépe. Jak týraným, tak i nadměrně vykrmovaným, kteří se každým dnem přibližují k cukrovce a infarktu. Leckdo je má tak rád, že je podstrojováním vede ke zhoršení zdraví, zkrácení života a k smrti.
