Hlavní obsah
Práce a vzdělání

Psychologická příprava učitelů

Foto: Seznam.cz

Takhle sice školní třída nevypadá, ale hasit je leckdy potřebné. Psychologická příprava učitelů by v lecčem pomohla…

Děti nenesou s libostí pedagogické kroky, protože je vnímají jako prokazování moci, nátlak dospělých a jako omezování osobní svobody. Komu se ony prvky líbí? Kdo má jejich „proslovy“ poslouchat?

Článek

Leccos v praxi naznačuje, že psychologická příprava patří mezi stále potřebnější, žádanější a někdy i oblíbenější kroky různých skupin osob. Je zákonité, že se jí nevyhnou ani jednotlivá pracoviště, jak svědčí příklad sportovců, vojáků, policistů, záchranářů, hasičů, příslušníků zdravotnického personálu atd. Mnozí po řadě let a většinou méně příznivých zkušeností konečně přicházejí na myšlenku, že nestačí jen materiálně, finančně a technicky zajistit plnění úkolů, ale že je třeba velkou a možná dokonce největší pozornost věnovat člověku a jeho psychickým procesům a stavům. Nepochybně sem můžeme zařadit také pedagogický sbor. Leckdo by přidal úředníky, ale k nim se dnes nedostaneme.

Několik různých poznámek na adresu učitelů již v různých souvislostech padlo. Jednou z důležitých je, že se chystá a dílem již běží nový systém jejich celkové přípravy. Pár poznatků a informací nám již není zcela neznámých. Zastavme se ještě u dalšího pohledu. Proč by měl být učitel připraven po psychologické stránce? Stejně psychologické aspekty ve školních procesech příliš neřeší. Nebo snad ano? Jaký je pohled zvenčí? Předá žákům a žákyním stanovenou sumu informací / a někdy ani tu ne, zpravidla kvůli nekázni ve třídě / a odkráčí pryč. V řadě případů je možné jen těžko mluvit o cílevědomé výchově. Proč by se jí měl za tak nízký plat zabývat a zdržovat? Když se podíváme na stav dnešní společnosti, zdá se výchova být docela dost riskantní záležitostí. Děti se o nějaké zásady, pravidla a o morálku moc nezajímají nebo tak aspoň jejich chování leckdy vypadá. Chovají se spíše pragmaticky, tj. co se jim ne/líbí, ne/dělají, jdou cestou nejmenšího odporu, více se zajímají o virtuální svět atd. Jako kdyby proti učitelům se zájmem a cílem vychovávat stála jakási zeď.

Ani u jejich rodičů učitelé obvykle nenalézají dostatek zájmu, pochopení a uznání. O žádoucí vstřícnosti, aktivitě a spolupráci ani nemluvě. Proč si proto pálit prsty, kdy je možné celý proces absolvovat bez výchovných aspektů, po nichž snad nikdo netouží. Hlavně ať se nestane nic špatného. Pak se situace jeví, že jde o pasivní čekání na průšvih, případně se žije v myšlence, že se nemůže nic stát. Pokud k nedobré události dojde, všichni se diví a jsou překvapeni. Ono se ale stalo jen cosi zákonitého. Ne nadarmo se říká, že něco roste jako tráva na louce a dříví v lese. Spíše by mělo platit, že je třeba proutek ohýbat, dokud je mladý. Do shody obou stran je daleko. Teoreticky blíže, prakticky na hony…

Styl uvažování řady učitelů je následující. My s nimi určený čas nějak vydržíme. Hlavně ať nás neurážejí, nezesměšňují a nepřepadají, což však vlivem společenské atmosféry, a právě absence jasné a pevné výchovy s důrazem na hranice vůbec není vyloučeno. Ba spíše naopak. Kde chybí pravidla a právě hranice, velmi často dochází k negativním jevům. Nemají pevné vedení doma, a proto si hodně dovolují ve škole. Až děti vyjdou ze školy, ať si je převezme někdo jiný. V zájmu nestrannosti je třeba říct, že když se část učitelů o výchovu snaží a chce dát dětem něco navíc, často se setkávají s narážkami a podivem ze strany části kolegů. Občas též matek a otců. Proč jsou zbytečně aktivní a starají se o nevychované a obtížně zvladatelné fracky, které si mají vychovat a ukáznit především rodiče? Nestačí jim k uspokojení v relativním klidu přečkat oněch několik vyučovacích hodin a jít si po svých? Ani děti nenesou s libostí jejich pedagogické kroky, protože je vnímají jako prokazování moci, nátlak dospělých a jako omezování osobní svobody. Komu se ony prvky líbí? Kdo má jejich „proslovy“ poslouchat?

Leckdy přičinliví učitelé narazí na nepochopení a kritiku také ze strany rodičů. Proč prý se pletou do uplatňování jejich zásad a kroků. Ať se laskavě starají o svou fyziku a matematiku a jejich děti nechají na pokoji. Mají je za bezchybné, nejlepší a nedotknutelné. Jiná skupina rodičů naopak spoléhá, že výchovu jejich ratolestí za ně uskuteční a zvládne právě škola. Nikomu však o svých očekáváních a představách neřeknou, a proto dochází k chaosu a k nesplnění potřebných kroků v životě člověka. Možná i vy jste slyšeli nebo dokonce sami vyslovili výrok - „jen počkej, ve škole ti ukážou… tam ti to konečně spočítají… tam narazíš a budeš se divit“ apod. V konečném důsledku na uvedený přístup doplatíme my všichni. V dané souvislosti se zdá více než jasné a potřebné uplatnit více poznatků z bohatství školní a pedagogické psychologie. Proto by se psychologická příprava učitelů měla stát skutečným a důležitým krokem jejich procesu a postupu během studia na VŠ.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz