Článek
Na úvod bude patřit poznámka, že občas na daný výrok narazíme. Může znít jako návrh, někdy jako konstatování, a proto slouží jako signál, že se o věci dále již nebude diskutovat. Nebo by se mohlo jednat o východisko z nouze? Všechny zmíněné verze jsou možné.
Co se mi jeví jako potřebné připomenout? Požadavek či námět „půlky“ působí na první pohled nesporně srozumitelně a také spravedlivě. Stav vypadá, že jde o uplatnění zásady rovnosti a rovnoprávnosti. Pro méně znalé dodám, že bychom právě uvedené pojmy neměli jen tak zaměňovat. Netvoří synonyma. Kromě shod u nich najdeme pár odlišností.
Nyní je na řadě čas, že se vydáme za konkrétními příklady. Jako první zvolím tzv. časový. Představíme si uspořádání, kdy pár osob dostane za úkol setrvat na jistém místě a tam se věnovat stanovené činnosti, kupříkladu hlídat rodinné pole zeleniny. Nebo výrobcem dodaný a složený materiál. Hrozí riziko „zájmu“ cizích osob a nájezdu nenechavců. Byla by velká škoda přijít o úrodu, když se sem vložilo tolik času, energie, úsilí a vody. Vše něco stojí. Rodina se má podělit o celý komplex prací, z nichž část se nachází doma. Mohla by být těžší a více vysilující. Ohlídání půdy a výpěstků se jeví jako snadnější, jenže možná nudnější, případně též nebezpečné, pokud by se nějaký poberta přece jenom objevil. Na polním stanovišti se sejde dospívající bratr a sestra. Jak si čas rozdělí? Nabídne chlapec, že si vezme delší dobu? A třeba větší část noci? Nebo si vzpomene, jak mu sestra kdysi něčím ublížila, a tak se rýsuje vhodná chvíle, aby se jí „pomstil“? Docela jasně vidíme, jak do veškerého dění zasahuje působení psychologických mechanismů a zákonů. Co se nakonec ukáže jako silnější? Kdo bude postupovat vstřícněji? A bude vstřícnost vnímána jako slabost? Předpověď je a bude obtížná.
Někdy bude na programu dělení předmětů. U části půjde o možný proces, napadá mě bochník chleba, koláč na pekáči, nejlépe sudý počet rohlíků, patří sem také poražený strom atd. Mohou se sem řadit domácí procesy jako mytí nádobí či podlahy, utírání, leštění a úklid různých předmětů a nástrojů. Leckdo se zasměje, ale přesně ony etapy jsem v mládí pravidelně absolvoval. Pro pozdější život se mi moc nehodily, ale tehdy jsem přesně věděl, co kde je uloženo. Ještě vyšším přínosem se stal zvyk podílet se na domácích pracích. Zároveň moje zkušenost může posloužit jako podpora částečné platnosti známého životního jevu - „co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“. Sluší se dodat, že ve hře bude velikost a význam předmětů, kde se má na mysli obecná užitná hodnoty a též osobní význam pro určitou osobu. Možná bychom si proto měli povšimnout kvalitativní a kvantitativní položky.
Určitý význam má následující otázka. Šly by dělit též zážitky? Jak se vyrovnáme s žádostí dětí o přidělení peněz na vstupné na pouťové atrakce? Budou-li bankovky a mince přesně rozděleny, vůbec se nemusíme dočkat stejných a dokonce ani podobných pocitů na straně příjemců. Jak známe svoje potomky, budou si závidět a dohadovat se, kdo se měl lépe. Nemluvě o úmyslech a o fintách starších, kteří si za cíl dají mladší naštvat. Proto jim budou tvrdit něco, co nelze označit za pravdu. Nebo co lze ověřit. Jsme blízko u pocitů. Lze například srovnat, že jeden člen rodiny pojede na pobyt k moři, zatímco druhý nemůže, a tak se vydá dvakrát na hezké místo v ČR? A měl by být na půl dodržen počet dní? Nebo bude důležitější cena akce? Pamatujme, že s růstem vzdálenosti není zaručena hodnota zážitku. Typickým prvkem jsou zájezdy do Peru a do Indie, kde lidé hledají něco „velkého“. První se vrátí spokojen, druhý nadšen a třetí zklamán. Možná by mohli sedět doma a objevovat a nalézat potřebné prvky sami v sobě. Navíc by jim na účtu zůstaly desítky tisíc korun českých…
