Článek
Ano, občas k němu dochází. Z různých důvodů. Při použití bohatství metody kritického myšlení člověka napadne několik verzí, k nimž by mohlo dojít a které se v praxi skutečně objevují.
Jak se dá dozvědět s odstupem, o kolegyni si ostatní většinou mysleli řadu dobrých věcí. Konečně, prezentovala se kladně. Včas chodila do školy, na pedagogické radě podávala hlášení správně a v podstatě jí nebyly připomínány resty jako u řady ostatních. Jak si vzpomínají, k dětem se chovala uvážlivě a vstřícně, snad jen občas mohla být o kousek pevnější a rozhodnější. Ale každý u sebe nemá výzbroj, aby daným způsobem postupoval. A aby vyšel se všemi. Občas se nechala slyšet, jak se doma věnuje uklízení. Musí se prý snažit, neboť nikdo za ni zmíněné úkony nevykoná. Ostatní se trochu divili, že ji úklid baví.
Tím větší nastalo překvapení, když kolegyně opustila jejich kabinet. Není úplně podstatné, jestli zamířila do jiné části školy, přešla na jinou školu nebo zcela ve školství skončila. Jak naznačuje nadpis, odnesla si jen pár věcí a leccos po sobě zanechala. Psát o spoušti by nebylo správné a přiléhavé. Nicméně mohla se dostat na lepší úroveň. No - především se myslí na nižší ve smyslu, že po ní mělo propriet zůstat co nejméně. Pak by se dala skříňka po ní uklidit docela brzo. Jenže se tak nestalo. Jako první přišly na řadu po dlouhé měsíce schované písemné práce jejích dětí. Dnes se patrně nedozvíme, o jaký účel se jednalo. Čekala snad na rodiče, kteří by si mohli po týdnech a spíše po měsících na cosi vzpomenout? A chtít se dopátrat někdejších výsledků? Dokonce se přít a handrkovat? Vše je možné. U části matek a otců dospělý pracující ve škole nikdy neví, co je napadne a co mu nachystají.
Když začala hromádka narůstat, kdo by se divil, že vzdechy pozůstalých rostly na hlasitosti. Prý by si ani nemyslely, že „by tohle po ní tady mohlo zůstat“ a „proč si to po sobě neuklidila?“. Mírně se zlepšila nálada, když se z útrob podařilo vylovit WC papír. Podobně se uvítal štos čistých papírů. Vždy se budou hodit. A pak přišel zlatý hřeb. Kdo by čekal, že úplně vzadu bude skryta lahev vína? Je jasné, že ve školním prostředí se nesmí nacházet. Natož aby se v něm popíjel alkohol. Zákon hovoří jasně. Vlastně ji nikdy neviděly pít. Je možné, že si ji tu uschovala, aby ji někdy k určité příležitosti přenesla domů a překvapila blízkou osobu. A co její paměť? Zapomněla na ni? Jestlipak si na ni někdy vzpomene? Ozve se? Jak by s ní měly ženy, které zde zůstaly, naložit? Zavolat jí a informovat o „nálezu“? Zlikvidovat? Jaký způsob by mohl být „nejlepší“?
Pokud se krátce vrátíme k prvnímu odstavci, nabídl bych ještě jednu verzi ze života. Občas se stane, přesně jako se děje na jiných pracovištích, že někdo z příslušníků pedagogického sboru není dost dobrý, aby zvládl vše z požadavků, které se na něj kladou. Jeho osobní vlastnosti mohou být sice dobré co do názvů, ale jejich kvalita pokulhává. Leckteří sami po čase odejdou. Necítí se spokojeni. Jiným se musí vysvětlit, že bude vhodné, aby na škole dále nepokračovali. Když se jejich odchod stane skutečností, je třeba po nich uklidit. Někdy situaci i uklidnit. Třebas když nezavládlo optimální loučení. Zejména pokud si rodiče na činnost kolegy či kolegyně stěžovali. Nemáme kolem sebe jen mistry a anděly.
