Článek
Zatímco mnoho dětí si užívá volných letních srpnových dnů, byť přece jenom s rostoucím napětím sleduje poněkud rychle rostoucí datum v kalendáři, najde se pár jedinců, kteří mají jiné starosti. Totiž opravovací. Ano, ve druhém pololetí předchozího školního roku se jim nedařilo, jak si přáli. Oni sami, rodiče a učitelé. Vše se projevilo na vysvědčení, kde určité místo zaujalo nedostatečné hodnocení. V lepším případě pouze v jednom předmětu.
Bude užitečné se podívat na jeden konkrétní příklad. Nedokážu odhadnout, jestli je zcela typický. Co se díky němu dozvíme? Třeba že nejde jen o opravu samu. Zkusme si položit následující otázky. Může si paní učitelka dnes vůbec dovolit, aby dítě propadlo? Měla se ona ještě více snažit nebo dítě tlačit? Opakovaně psát rodičům? A jak silná slova? Jak se bude tvářit vedení? Bude jí důvěřovat, že dítě je opravdu tak slabé? Brání se paní učitelka učící o třídu níže slovy, že jí „do sbírky přibyde zvláště podařený kousek“? A jak vypadala spolupráce s rodiči? Co se vůbec ví o vzdělání rodičů a o jejich postojích ke vzdělávání jejich potomků? A ještě jeden dotaz - vejde se tam onen žák do třídy, když bude ročník opakovat? Neměli bychom zapomínat, že s ohledem na známé příčiny - myslí se cizinci - jsou některé současné třídy předimenzované. Pro úplnost podkladů a srovnání doplním, že mnoha z nich ovšem ještě chybí 6, 8, 10 i 12 dětí do počtů, jak jsme mívali před pár desítkami let!
Někdy se paní učitelka od matky dozvídá, že dítě se doma pečlivě připravuje. Jak může vyučující matce věřit, když se po týdnech a měsících skoro nic nepohne kupředu, tj. žádoucím směrem? Vcelku zákonitě přijdou na pořad srpnové opravky. Námi sledovaná matka se snaží vytvořit ve škole co nejlepší dojem a vynáší výrok - „H. se učí celé prázdniny.“ Odpověď paní učitelky je vstřícná - „Tak to jsem ráda, pak nám všechno půjde rychle a brzo se o tom přesvědčíme.“ Je pravda, že do svého krátkého proslovu musela vložit dost úsilí. Někdo by mohl prohlásit, že jde přece o její práci. Má pravdu, ale je vhodné vidět i jiný úhel pohledu. Zní tak, že kdyby se dítě opravdu poctivě učilo, tak i při snížených schopnostech zvládne současné neustále se snižující požadavky. Netvrdím, že se tak stane snadno, rychle a pokaždé. Děti dnes rozhodně umějí méně než předchůdci. Naprostá většina školního neúspěchu je v nízkém penzu práce, které děti odvádějí, ať již budeme uvažovat přímo o působení ve třídě nebo doma. Jinou oblastí do diskuse je, zda vůbec se mají školní látce a jejímu procvičování doma věnovat. A případně kolik času by sem mělo padnout.
Co se podařilo sledované žákyni předvést? Žel takřka nic. Z učiva opakované třídy dostane lehké příklady, ale nespočítá ani je. Matka oroduje a opět zdůrazňuje, že se dcera tak moc snaží. Pravdou je, že zadané úkoly pro opravky zvládne i o rok mladší dítě, které dává pozor a má snahu si většinu zapamatovat, aby potěšilo sebe i rodiče.
Jak vlastně stav doma vypadá? Tahá dcera svou matku za nos? Tvrdí jí, jak se učí, ale dělá něco jiného? Jestliže přijde matka tzv. na kontrolu do dětského pokoje a vidí rozložené pracovní sešity a učebnice, většinou shledá, že je vše v pořádku. Už nemá dost sil, času a vůle, aby ji vyzkoušela. Konečně, jde o její povinnost? Někdy rodič ví, co se ve škole bere. Lepší látce porozumějí. I kdyby ji ovládali velmi dobře, je otázkou, zda ji dovedou vyložit, dítě získat a naučit ho jí. Přesto bych věc viděl dost jasně - pokud se bude dítě více snažit a nebude trávit dlouhé hodiny s očima na displeji mobilního telefonu či tabletu, naučí se tolik, že se ho srpnové opravky nebudou týkat. A dokonce ani velmi slabých žáků a žákyň. A rovněž příslušníci pedagogického sboru budou více klidu před zahájením nového školního roku.
