Článek
Přijet do cizí země není snadné. Ani když máte za kým. Znám několik příběhů, které neskončily dobře, dokonce ani s podporou. Podobně jako když sportovec zamíří na zahraniční angažmá. Není automatickým procesem, že se mu bude dařit stejně jako v domácích podmínkách. Prozatím bych nabídl známou a platnou životní moudrost - „všude je chleba o dvou kůrkách“. Později se pokusím přidat další. Díky nim proces lépe pochopíme. Kdo by chtěl znát pravdu, bude nucen vstřebat informaci, že pár dětí z východní země již musela kontaktovat naše česká policie… Není vše růžové, jak by se mohlo zdát a jak je obvykle líčeno v oficiálních médiích.
Nyní připojím konkrétní příklady, abychom si rozšířili obzory a jimiž podpořím dříve napsané. Existuje ukrajinská žákyně na prvním stupni. Že se straní ostatních, není podivné. Byla vytržena z rodného prostředí. Nevíme, co přesně se stalo jí a členům a členkám rodiny. Kdo všechno přišel sem? Kdo zůstal tam? V jakém se ocitá stavu? Hrozí mu bezprostřední riziko? Byl již zraněn? Onemocněl? Dokonce vážně? Má dostupné léky a ošetření? Máme se na ni zlobit, že chodí po třídě a říká dětem, že je zabije? Ve svém nízkém věku nedokáže pochopit vše. Navíc svoji slovní produkci takřka nikdy nedoplňuje o zrakový kontakt. Nakolik by se jejím slovům měla věnovat pozornost? A raději zvýšená? Dodám, že se tak prezentovala už několik měsíců před tragickými událostmi v Praze. Mezitím se díky práci s ní náboj jejích výroků podařilo snížit. Sama se snaží, leccos pobrali i spolužáci. Nicméně hotovo zdaleka není.
K dispozici je též chlapecký příklad. Je velmi živý, v rozporu s dokumenty se velmi rychle pohybuje ve třídě a hlavně po chodbách. Vráží do dětí. Působí jako neřízená střela. Je skoro v závěru docházky na prvním stupni, ale ještě nezvládl učivo úvodní třídy. Má značné zpoždění v počtech, čtení, učení ho vyloženě nebaví atd. Proto je během výuky poněkud mimo. Současně jde též o důvod, proč se na sebe snaží upozornit. Svého času za ním do školy dorazil policejní vyšetřovatel se zprávou, že se dopustil krádeže. Jednou paní učitelkou byl viděn, jak v několika různých dnech jezdil na nestejném kole. Že by se jednalo o cyklisticky bohatou rodinu? Moc se nechce věřit. Pochopitelně se na něj nalepují další žáci, jimž jsou poměry ve třídě a ve škole moc „úzké“. Atraktivní jsou jeho kousky i pro tzv. váhavé. Příslušní dospělí sem vložili již hodně času, energie a práce, výsledek nicméně není adekvátní. Pokýve hlavou, ale zakrátko nasedá na staré koleje. Zdá se, že chlapec má hodně posunuté hranice a vnímání.
Možná by se zde dala a měla využít jiná životní moudrost - „vše špatné je na něco dobré“. Její případ lze uchopit kladně a dětem vysvětlit, že příchozí nemusí vést špatný úmysl, ale možná prožili něco, co si místní děti ani nedokážou představit. Zejména pokud žijí v nadměrném pohodlí a skoro bez povinností, což se jeví jako realita.
Obecně nejde zalézt do ulity a čekat, jak vše dobře dopadne. Myslí se na straně tuzemců i zpoza hranic příchozích jedinců. Máloco se udělá samo od sebe. Nabízí se jiná osvědčená životní moudrost - „sdělená bolest - poloviční bolest“ a „sdělená radost - dvojnásobná radost“. Má se na mysli cesta k lepšímu vzájemnému pochopení. Zároveň mě napadá, že Ukrajinci by se měli snažit o co nejlepší pověst. Určitě pro ně na českých školách bude lepší pohled ve smyslu - „je dobře, že se tu objevili, aspoň nás v něčem obohatí a posunou“ než když se v hlavách českých dospělých zahnízdí postoj - „už nám sem další neposílejte, je s nimi spojeno moc komplikací“ a „už teď nevíme, jak to s nimi zvládneme“.
Před závěrem zmíním lidovou zkušenost - „s poctivostí nejdál dojdeš“. Rodiče by proto měli dále usilovně pracovat a snažit se. Nově příchozí by měli zkracovat svou etapu „tápání a nepochopení“ a radit se s jedinci a skupinami, které zde dlí řadu měsíců. V zájmu všech je, aby od nich přebírali pouze tzv. dobré prvky, tj. jak místní systém pochopit a přizpůsobit se mu, než jak ho budou obcházet, zpochybňovat a zneužívat. Přitom bude dobré, aby české orgány a instituce přemýšlely nad jejich informacemi, podněty, dotazy a připomínkami. Ze vzájemné spolupráce může vzniknout ledacos pozitivního. Mnohé se poté dříve či později hodí všem. Školní prostředí nevyjímaje.
