Článek
Jak kdysi vyslovil jeden moudrý myslitel, vše jednou končí, protože nic netrvá věčně. Proto bychom měli počítat se skutečností, že se objeví také závěrečný den vánočních a novoročních svátků. Zbytečné je stěžování, hořekování a výzvy k zastavení času. Nic platno. Kdo si nevyšetřil, nenaplánoval a nebyla mu schválena dovolená a kdo neupadl do stavu pracovní neschopnosti, musí po svátcích nastoupit do zaměstnání.
Úvodní dny se nám neprožívají lehce. Přece jen jsme si doma odpočinuli, pořádně se najedli, napili, nasledovali TV, absolvovali návštěvy, poklábosili se sousedy a věnovali se dalším - většinou příjemným - aktivitám. Jak nyní dny plynou, Vánoce pozvolna ztrácejí svou magickou atmosféru, ať již máme na mysli její starší verzi, kterou známe z našeho dětství a o níž dnešní děti slyší od babiček a dědečků, nebo novější byť dost zasaženou tempem, požadavky na výkon a s charakteristickými rysy současné zkomercionalizované doby. Odcházející svátky nám v podstatě připomínají už jen přeplněné popelnice, stromečky v jejich blízkosti, zbytky předvánočních letáků, prázdné peněženky a naopak několik kilogramů na těle navíc. Sváteční dny utekly jako voda. Život se vrací do starých kolejí a jde neúprosně dále. Zase se na sebe mračíme na nástupištích a zastávkách, v přeplněných prostředcích MHD jsme zahloubáni do sebe a snažíme se nikoho kolem sebe si nevšímat. Opět nadáváme na vysoké ceny, politiky a jejich kroky a příjmy, na počasí, znovu někomu závidíme a snažíme se na jiné povyšovat atd. Jde o přirozený proces. Na změnu k horšímu člověk nereaguje s radostí. Spíše ho naplňuje smutek, zklamání, nechuť, nezájem, rozlada, nedostatek motivace atd. Navíc nás předcházející dlouhodobé a leckdy nucené udržování dobré nálady stálo hodně sil a často i opravdového přemáhání.
Jak se pak má člověk usmívat na ostatní? Na druhé straně by si možná leckdo důvod našel. Cítíme, jak pozitivní náboj relativně rychle vyprchává. A přitom by stačilo tak málo. Třeba udělat sobě a jiným trochu radosti každý den. Zkusme se jen trochu pousmát, přispět nějakou maličkostí. Třeba něco či někoho pochválit. Zajímat se v přiměřeném rozsahu, tj. nevnucovat se. Mírně pomoci. Vyslechnout něčí starost. Hned by mohlo být na světě lépe. Jak by však jedinec vypadal před ostatními? Jaké by byly jejich pohledy? Nebyl by jiným za blázna? Možná by mu začali závidět a třeba by se zanedlouho dočkal různých překvapení, závisti a dalších protivenství. Nemá snad dost svých starostí? Není nadmíru zvědavý a dokonce vlezlý? Co kdo chce komu naznačit?
Schází nám pokora. Jako bychom se stále nemohli vymanit z věčného kolotoče a aspoň na chvilku zastavit svůj krok. Trochu se zasnít a zaradovat jako děti, třeba že padá sníh a obklopuje nás bílá peřina, že svítí sluníčko, že si děti zrovna nenadávají, že spoj MHD přijel včas, oběd byl chutný atd. Jinými slovy - je prospěšné projevit trochu lidství a nekritizovat hned někoho, kdo tak kladně učiní. V dnešním uspěchaném a přetechnizovaném světě by šlo o důležitý a inspirativní krok. Potřebujeme k němu ale odvahu a statečnost a rovněž podporu blízkých osob. Vždyť i pro ně kráčí o dobrou věc. Ve společném pozitivním úsilí by se sváteční atmosféra nemusela tak rychle vypařit. Letos už je skoro pryč, a tak se zdá být pozdě. Přesto se můžeme o pár úsměvů a tzv. dětských reakcí pokusit. Navíc se nám za necelý rok naskytne nová šance. Už dnes o ní můžeme přemýšlet a třeba cestou autobusem, vlakem nebo tramvají se usmát. Ač jsou dny klidu a pohody za námi, vlastně se už blížíme k dalším. Berme je jako inspiraci a příležitost, kterou máme ve vlastních rukou - a především ve své mysli.
