Článek
Věty z nadpisu mají svou váhu a ospravedlnění. Za povšimnutí stojí, že na svátky myslíme řadu týdnů dopředu. Někdy jsme sami natolik aktivní. Jindy nám ponoukají a k přemýšlení donucují prvky jako brzká vánoční výzdoba a reklamy. V dnešním obchodním světě se jim takřka nedá vyhnout. Snad kdyby člověk spojené procedury odmítnul a odstěhoval se na pustý ostrov? Jak dlouho by zde úspěšně bez lidí a bez civilizace vydržel? Pozor na romantické představy. Mimochodem - už jste někdy registrovali jiný příběh lidských ztroskotanců, než kde je teplo?
Cosi víme o komplikacích a tanečcích kolem bramborového salátu. Ještě nemusíme být s trampotami na konci. Kdybych měl na pár chvil zůstat u jídla, nesporně se sem zařadí položky jako vzhled, tvrdost, měkkost, křehkost a sladkost cukroví. Nemluvě o jeho velikosti. Zejména ženská část návštěvnických delegací si vyměňuje informace a zkušenosti, jak dlouho před svátky pekly a kolik času je třeba na „dojití“ cukroví ponechat. Jako ilustraci představím výroky typu - „nad tím já nemusím přemýšlet, hlavně to musím pořádně schovat“, „já myslím, že není hlavní počet dní, jako spíše jde o vlhkost či suchost prostředí“ apod. Muži se někdy připojí a nechají se slyšet - „já myslím, že to je jedno, hlavně že to chutná“, „neřešte to, ženský, je to výborný, ještě si k tomu připijeme a máme se dobře, ne?“ ad.
A můžeme hned pokračovat - jak zřejmě dopadne debata na téma - jak vysoká má být veka jako základ chlebíčku? Každý rozměr má svoje výhody. Je-li veka jako podklad velmi měkká, hodí se silnější. Jinak hrozí ohnutí a rozlomení a pád dobrot na zem. Je-li těsto silnější a navíc „starší“, chuť nadstavby poněkud zanikne. Tady se nabízí debata na téma - máme si na nich spíše pochutnat? Nebo se za jejich pomoci máme nasytit? Vystupují jako jakási předehra a zobnutí před opulentní večeří? Nebo je pořadatel návštěvy vnímá jako vyvrcholení jídelní části akce? Stačí si uvědomit, kolik dnes zakoupení či výroba jednoho chlebíčku stojí!
A míříme dále - mají se jednohubky dělat též z užších částí rohlíku? Na špičkách se lidé patrně shodnou. Neocitnou se na talířcích. A u obou zmíněných komodit se strhne beseda, kolik věcí a jakých na nich má být umístěno, zda spolu chuťově ladí, jestli dávají dohromady barevně sladěný obrázek atd. A mělo by se při jejich výrobě pamatovat na návštěvníky a návštěvnice, kteří něco z ingrediencí nemohou? Třeba jim páchnou rybí kousky, jinému vadí druh sýra, oliva, zkritizuje kousek mrkve… Je moc obtížné vše vědět a prakticky respektovat. Pak se snažte všem zavděčit! Mise nemožná.
Vidíme, že strastí a překážek se vyskytlo poměrně dost. Ke všemu by se daly připojit elementy a projevy, které se nenajdou na talíři. Ale mohou s ním mírně souviset. Například oblast novoročních předsevzetí. Jak bude probíhat a jak dopadne návštěva, kde se střetnou zastánci a přijímači s odpůrci a odmítači? Za všechny připomenu rozbuškovou větu - „jo, jen si něco přijměte, stejně to nebudete plnit, vždyť já vás dobře znám, jenom kecy“ a jim blízké verze. Raději ani nepíšu, kam se jednotlivé rodiny a jejich návštěvy dostanou při diskutování nad politickou scénou. Myslím, že leckdo si oddechne, když se za návštěvou zavřou dveře, nastartuje svoje vozidlo a zmizí za rohem. Kéž by byl na několik měsíců pokoj… Není však vyloučeno, že si po pár dnech či týdnech vyměníme kladné sms, jak se nám setkání vydařilo… nebo se také řadu týdnů uraženě mlčí… Co bude za rok? Prozatím něco doznívá a posléze nastává klidnější období.
Co již od autora na dané téma vyšlo:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-ohlednuti-za-svatky-108081
/ v odkaze jsou další odkazy na téma Vánoce /
