Článek
Na počátku svého zamyšlení si dovolím věcnou poznámku. Poslední dvě slova v nadpise sedí a jsou přesným označením bývalého stavu. Proč je připomínám? Protože z mnoha různých zdrojů a od zdánlivě vzdělaných a dobře placených i dalších jedinců slýcháme, že jsme před listopadem 1989 žili v komunismu. Což vůbec není pravda. Stačí mít dostatečné informace, aby člověk věděl, že mu neříkají pravdu. Uvedený prvek si můžeme rozšířit na mnoho jiných oblastí, jak se dnes správně a často uvádí. Mezi významné cesty nadále patří uplatnění metody kritického myšlení. Dílčí závěr je jasný - v komunismu jsme nikdy nebyli. Tehdejší době s jejími zřejmými nedostatky a deformacemi ve srovnání s teorií byl velmi vzdálen. S dnešními znalostmi a zkušenosti můžeme říct, že se jeví jako nedosažitelný ideál. Je ještě daleko před dnešním dobře fungujícím právním státem, jehož některé praktické prvky onen komunismus ve smyslu teorie připomínají. Jestli už máme alespoň právní stát, ponechám volně k diskusi.
Ale vraťme se k titulku. O jaké masky se jedná? Jistěže nikoli o kousky, které se nosí či spíše nosily na maškarní plesy. Nemám na mysli ani importované halloweenské. Před pár desítkami roků jsme zmíněnou tradici vůbec neznali. Jestli jsme o něco přišli a zda jsme jejím vlivem dnes obohaceni a povzneseni, nejen kulturně, nechám na každém, kdo se začte do mnou předložených řádků. Mám na mušce OM, tj. ochranné masky. Měly sloužit v případě napadení chemickými zbraněmi ze strany uvažovaného nepřítele. Po nějakou dobu jsme po listopadu 1989 slýchali, o jaké šlo nesmysly, když bývaly ve skladech tehdejších ZDŠ a SŠ a na řadě ostatních míst. Kritiku si vysloužily kontroly jejich stavu a hlavně praktická cvičení k jejich nasazování. Nemluvě o občasných krátkých pochodech, které s jejich užitím byly spojeny.
Kritických slov jsem si plně vědom, ale sám mohu sdělit svou zkušenost, že ač jsem daná cvičení neměl v oblibě, na vlastní smysly jsem se v zamořeném prostředí přesvědčil, že pokud jedinec užívá ony pomůcky správně, opravdu se ochrání před nebezpečnými látkami. Osobně bych je nazval svinstvem. Když jsem se učil, jak přesně působí na lidské organismy, naskakovala mi husí kůže. Rozhodně bych se s nimi nikdy nechtěl setkat. Snad jedině kdyby foukal silný vítr z tzv. správné strany, jak nás o jeho významu odborníci na chemické zbraně a na ochranu před nimi poučovali. Kdysi používané instruktážní filmy mě a mé spolužáky dost vyděsily, a tak jsme k neoblíbenému cvičení přistupovali s pokorou.
Dnes vidíme, jak se protichemické prvky po čase, oklikou a bez hlasitosti vracejí do naší praxe. Není divu. Politická situace se po desetiletích klidu hodně změnila. Žel je možná otázkou několika měsíců nebo let, kdy něco nepěkného přistane na našich teritoriích. Je dobré vědět, že zatímco u nás je řešená oblast podceňována, byť úřady již ledacos skrytě konají, v jiných zemích jsou obyvatelé v přípravách o mnoho dále než my. Jmenovitě bych zmínil Polsko, Finsko, Dánsko a Švédsko. Pochopitelně všechny pobaltské státy. S vysokou pravděpodobností se faktorem urychlení stala válka na Ukrajině a některé signály, co se chystá na hranici Ruska a EU. Kdo by nechtěl věřit a považoval by moje řádky za poplašnou zprávu, nechť si zjistí stav něčeho, co se ve vzpomenutých zemích jmenuje jako branná výchova či se k ní obsahově a metodicky blíží. Jestli chce něco vidět přímo v praxi, bude užitečné, aby zajel na severovýchod Polska, konkrétně k bělo/ruské hranici. Případně aby se posunul až do Estonska a navštívil malé město Narva. A ještě lépe udělá, když se poptá místních občanů. Pozor - nejde o nastrčené figurky! Tady se totiž spolehlivě dostane ze svého středoevropského klidu a ukolébavky, že nám se nemůže nic stát. Analogií je přečíst si o dopravní nehodě v novinách a vidět ji spolu s následky z deseti metrů!
Souhrnně napsáno - čím dřív OM a další prostředky budou k dispozici, tím lépe pro nás, naši připravenost a pro náš stát a jeho budoucnost.
PS: vše popsané je i přes snahu a tempo pouhým slabým odvarem dění, k němuž dochází na ruských školách.
Vyšlo na Seznamu:
Tady už vše vypadá, jako by se NATO bránilo ruské invazi
/ reportáž - Anna Hrdinová /
