Článek
Dnes už víme pár informací, které nám přineslo zamyšlení Těžký úděl rodiče a Těžký úděl žáka / viz odkazy dole /. I když si leckdo nyní může myslet, že je více než dostatečně zásoben poznatky, já bych radil se moc nevyvyšovat. Jako lepší se mi jeví cesta umírněnosti, pokory a dalšího nasávání podkladů. O jaké by se ještě mohlo jednat?
Je jasné, že děti chtějí mít na své okolí vliv. Touží něčím zaujmout, ale ne vždy bývá zvolena správná či aspoň přiměřená cesta. Dítě někdy pečlivě vybírá směr a prostředek, ale ne pokaždé se trefí, a proto v části případů jiné spíše podráždí, rozladí a odradí, naštve, rozzlobí či rozesmutní. Skoro všichni přítomní se pak podivují a nemívají kladné pocity. I tak může vypadat důvod, proč se od sebe kamarádi a kamarádky v průběhu relativně krátkého času přiklánějí a naopak odklánějí. V jeden čas velmi touží po setkání a návštěvě. V dalších dnech a týdnech je situace obrácená. A mnozí dospělí nechápou, co se vlastně děje. Většinou kroutí hlavami a mnohdy je nenapadne nic lepšího než potomkovi radit v duchu „aby si v tom udělal pořádek“ a ještě „lépe“ mu dost vyčinit. Opravdu „efektivní“ řešení. Ale s ohledem na současné tempo a rozsah akcí a příležitostí - kdo by se využívání nesprávných a zkratkovitých řešení divil? Je však třeba myslet na dopady. Vždyť ať je doba jakákoli a má jakékoli tempo, důsledky se pokaždé dostaví. Více se jako přínosnější ukazuje cesta pochopení. Konečně - ani samo dítě leckdy neví, co se v něm odehrává a kam procesy směřují.
Jestliže dítě nezvolilo podle sebe správnou cestu, vcelku přirozeně ho napadne vymyslet a zorganizovat cosi jako odvetnou akci, že mu nikdo nerozumí, ba že se mu posmívají a dokonce jej zesměšňují. Jak vypadá možná pomsta? Zkritizovat cokoli na jiném dítěti, navážet se do jeho osobních prvků jako vzhled, zvyky, dovednosti, výsledky jeho úsilí, které se navíc hodí znevážit a třeba i poškodit. Mezi oblíbené patří zkazit mu elektronickou hru, případně její výsledky / vymazat mu je /. A dále kráčí o schovávání věcí, žalování, šíření pomluv, osočování, spotřebování jeho svačiny a/nebo části kreditu atd.
Možností je pochopitelně více a záleží na aktuální nabídce a rovněž na míře nevraživosti, nepřejícnosti, bezohlednosti, nemilosrdnosti a třeba i krutosti dítěte. Pokud si snad myslíte, že běží o přehnané názvy a prvky, stačí, získáte-li důvěru několika dětí a ony vám je vcelku ochotně popíšou. V běžném komunikačním procesu věc spíše nemožná. Jede se po povrchu a na opravdové sdílení pocitů a zážitků není čas. Navíc vše zazdí stereotypní dotaz rodičů na známky a následná kritika za jejich nedostatečnou hodnotu. Kde by pak dítě mělo brát důvěru a ochotu se svěřit?
Rodiče a obecně zákonní zástupci si poté poněkud zoufají, jak se jim výchova nedaří, jak se procesy ubírají jiným směrem, než jak by oni chtěli a jak si představovali a možná i naplánovali. Jistě by neškodilo se dovzdělat a pocvičit ve sféře sociálních a komunikačních dovedností. Zde si povšimněme, že v zaměstnání se jim leckteré změny sice nemusejí líbit, ale poměrně brzo je pochopí, skousnou a praktikují. Podobně při obsluze novinek na úseku moderních informačních a komunikačních technologií. Jen u dětí mechanismy nějak drhnou. V čem je či bývá pověstný zakopaný pes? Příště se pokusím předložit několik konkrétních tipů a návrhů. Souhrnně je probereme v příštím díle.
Seznam avizovaných odkazů:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-tezky-udel-zaka-dnesniho-ditete-345000
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-tezky-udel-rodice-345973
Oba navedou zvídavé čtenáře ještě dále.
