Článek
Kdo se příliš nezajímá o oblast výchovy dětí, bude možná trochu zmaten. Má-li aspoň o něco lepší vzdělání než základní, bude s vysokou pravděpodobností vědět, že slovo toxické bude mít co do činění s něčím nebezpečným, škodlivým a dokonce otráveným. Jak ale jdou otravy dohromady s rodiči a s jejich působením na děti? Že by se snažili sprovodit své potomky ze světa? Nebo je aspoň nějak poškodit? Jak víme ze zpráv v médiích, někdy se tak stává. Ale co tam dělají kočky? Mají snad vše sledovat? Dát výstrahu? Chránit děti, které si s nimi rády hrají? Jejich drápy…
Z jistého úhlu pohledu při uvažování v dnes nadnesené oblasti mohou mít svoje místo. Komu není známo, provedu krátkou zastávku u části jejich života, kdy se mají narodit koťata. Jde o kočičí potomky a zřejmě se nám souvislost již začíná rýsovat. Než k porodu dojde, kočka velmi pečlivě vybírá místo spočinutí a slehnutí. Mělo by být chráněno před nebezpečím, nemá na něm být ani zima a ani teplo, světla tak akorát, chce, aby bylo lidem trochu na očích, kdyby bylo potřeba zasáhnout, ale zároveň aby leželo trochu bokem, aby měla klid. Nepřeje si, aby jí lidé do procesu / příliš / zasahovali. Právě zde začínáme vidět spíše rozdíly než shody při porovnání s námi lidmi. Když se člověk zamyslí, jedná se o samá moudrá opatření, ne? Kočka ve své činnosti rozhodně projevuje touhu po nezávislosti, samostatnosti a soběstačnosti. Jestliže osoby ve svém okolí skutečně dobře zná a důvěřuje jim, nechá si pomoci. Pak místo porodu bude blízko a dokonce si „nechá poradit“, kde by se mohlo nacházet.
Samotný příchod koťat na svět proběhne většinou hladce, noví - zatím málo chlupatí - obyvatelé o sobě dávají brzo vědět. S ohledem na stav, v němž se nacházejí / hlad, slepota, celková slabost / mají úplnou závislost na dospělé kočičí matce. I přes svůj hlad a žízeň se od nich nehne. Zatímco jindy startuje na známý zvuk, který signalizuje možnost potravy, nyní leží dál a svá děťátka pozoruje, líže, zahřívá a především mléčně vyživuje. Po několika dnech vyleze z pelechu, aby se trochu postarala také o sebe. Jakmile její miláčci písknou, je honem u nich a kontroluje stav, aby vše dala do pořádku a koťátkům nic nechybělo. Pořád jde o jasné a pochopitelné dění. Nic překvapivého.
Z pohledu člověka se „divné“ věci dějí později. Chlupáčci „prokouknou“ a mají naprosto přiměřenou volnost, aby chodili, popobíhali, prozkoumávali bližší a později vzdálenější okolí. Společně si hrají, „perou se“ za účelem zdokonalení smyslů a reakcí. Mohou vylézt z krabice a/nebo z košíku a batolit se, kam lze. Stejně se daleko neodvažují, aby nepřišli o zdroj mléka. Po pár týdnech jsou již delší dobu bez dozoru a občas lze vidět, jak se pletou mámě do žrádla, dokonce je možné zaslechnout nespokojené vrčení, nedostanou-li odpovídající díl nebo ne dost rychle. Dospělá kočka se postupně nechá „okrádat“ o jídlo, sem tam je usměrní zavrčením, tlapkou nebo hlavou a vousy. Až na výjimky člověk není svědkem protestů, protivenství, nekázně ani dalších negativních projevů atd.
Možná by se mohlo a mělo konstatovat, že se dospělá kočka důsledně řídí svou hlavou a přistupuje k nim přesně podle jejich věku. Má-li se kočičí dítě učit něco poznávat, bude tak činit - jako kdyby se jelo podle plánu. Žádné rozmazlování. Mezi dopady patří, že koťata ve svém osobním vývoji nemají zpoždění. Naopak mají prostoru a možností akorát. V souladu s nimi dosahují požadovaných výsledků, někdy i lepších než jejich kočičí máma. Možná je důvodem, že je jejich rodiče „neotravují“.
