Článek
Někdo se možná pousměje. Druhý se třeba ohradí v duchu, že za sdělování školních poznatků je pedagog placen. Třetí zpozorní a zavětří, že možná půjde o cosi důležitého. Umět pracovat s faktem, že žáci projeví jiný názor, než jaký zastává učitel a jaký hlásají schválené učebnice, není nijak snadné. Význam zde má určitá pohotovost k uznání, často stačí jen pochopit a není třeba souhlasit.
Obvykle děj probíhá ve smyslu, že o zveřejněné poznámce se nebude diskutovat, poněvadž není obsažena v osnovách. Na jedné straně se dává žákům na vědomí, že je potřebné dodržovat konkrétní hranice a projevit respekt a kázeň. Ale na druhé straně se přispívá k vnímání školy jako rigidního mechanismu, kde je nežádoucí uhýbat z oficiálně stanoveného směru. Mnohem efektivnější reakcí je věta - „nejsem si plně jist/a, patří-li to do našeho dnešního vyučování, ale jestli zůstane čas, určitě se sem vrátíme“ nebo „tvoji/vaši variantu/myšlenku oceňuji, jde o jiný pohled a určitě stojí za úsilí ho prozkoumat a blíž se s ním seznámit“. Kolik ale znáte učitelů, kteří by uvedeným způsobem zareagovali? V odlišném názoru povětšinou vidí kritiku a v části případů dokonce útok na vlastní osobu a na její nadekretovanou, tj. formální autoritu.
Jestliže je zvolen netvořivý přístup, kde není prostor pro seberealizaci a uplatnění individuálního přístupu, nebudeme se divit, že leckoho ledacos nebaví. Pak se objevují prvky jako drzost, opovážlivost, kolem defilují otrávené a kyselé obličeje, projevuje se nezájem, vyrušování, nemotivovanost atd. Do značné míry jde o věc učitele. Stačí se na chvíli „historicky“ zamyslet. Nemáme snad my všichni, kteří jsme základní a střední škole již odrostli, v živé paměti vzpomínku, že k některým učitelům jsme si dovolili více, zatímco k jiným jsme chovali větší respekt? Když věcně zvážíme situaci, zjistíme, že se dodnes nic nezměnilo, snad jen je těžší ho ze strany učitelů dosáhnout. I oni musejí myslet a počítat s faktem, že dnes nestačí jen odučit a dost, podobně jako podnikateli nepostačí pouhý dobrý nápad a schopný podnikatelský záměr. Působí tu řada dalších vlivů a okolností. Určitě by se na ně v zájmu zkvalitnění působení školy nemělo zapomínat.
Řešením je dát do dění ve školním prostředí více ze své osobnosti a prosadit se. Ve vzpomínaném procesu se vedle komplikací může objevit i řada kladů pro učitele samotné. Například sami sebe lépe poznají a třeba u sebe zjistí, že mají na víc, než si dosud mysleli a vykonávali. Jde o velmi cenné poznání pro další kariéru, postup, prosazení v pedagogickém sboru, pro případ vyjednávání o platu a úvazku atd., existuje-li ve škole vůbec nějaké. V opačném případě zjistí, že na víc nemá a měl by se chovat skromněji a popracovat na sobě. Je dobré vědět, že tzv. chytří hloupí nejsou mezi ostatními zpravidla oblíbeni. Naopak více úcty si zasluhují osoby, které po profesionální stránce opravdu umějí a navíc se na nikoho nepovyšují. Jejich výsledky a způsoby jednání hovoří samy a necítí potřebu se lacině a s pomocí síly a autority pozice prosazovat a zviditelňovat. V kontaktu s žáky se díky své pevnosti nebojí povinný proud informací dočasně přerušit a dát kus prostoru svým svěřencům. Vědí nebo aspoň tuší, že jde o správný krok a že se pozvedne jejich neformální autorita. Zdaleka nejde jen o pověstnou pevnost v kramflecích.
Je velmi těžké ve školním systému přejít od biflování a záplavy informací k systému myšlení, samostatné práce a k projevení vlastního názoru. Pak musí být i více svobody, která zase dále vyžaduje lepší, propracovanější a promyšlenější přístupy a výchovu, ale ta chybí - není čas, zájem (možná ani v celospolečenském měřítku), lidi, zásady, prostředky a především cíl. Stále bychom měli mít na mysli, že hlavním kritériem je pozdější úspěšnost v praxi, jež na sebe bere více podob - od schopnosti zhotovit výrobek přes poskytnutí služby až po zvládnutou komunikaci, rozhodovací, řídicí a další procesy.
Vidíme, že požadavků a představ je hodně. Nejde však o nijak nadsazenou vizi, jak potvrzují školní systémy nebo jejich fungující části v některých jiných zemích. Kéž by se nám staly inspirací. Poté bychom učitele mohli místo jako stroj na informace mít za opravdovou osobnost.
