Článek
V žádném případě není dnešním cílem vyvolávat spekulace a domněnky, že se z velké země s názvem Ukrajina ztrácejí umělecké hodnoty, konkrétně obrazy. Ano, zuří tam válka, „klidně“ by se mohly jistým směrem pohybovat. Jak ostatně známe z jiných válečných konfliktů. Třeba po druhé světové se nedaleko pověstného Berchtesgadenu našlo skladiště tzv. válečných trofejí. Souhrnná hodnota tehdy uchvácených kulturních děl činila desítky milionů dolarů. Už tenkrát! Bohatá kořist, že? Myslím, že více netřeba dodávat.
Já se pokusím předestřít poněkud odlišné obrazy. Je možné, že se o nich ví málo, ale třeba budeme překvapeni, když zjistíme, jak jsou časté. Nemám ovšem po ruce celostátní data, pokud vůbec existují. Začnu spíše očekávaným obrazem. Je šest hodin ráno. Před budovou, která slouží jako ubytovna pro nemajetné, postává několik mužů. Všichni jsou ustrojeni do pracovních oděvů a část z nich si dopřává ranní cigaretku. Za chvilku přijede ne zrovna moderní a nová dodávka, muži se pozdraví s řidičem, neslušně odhodí vajgly na zem, nasednou a odjedou. Den začal.
Kráčí o partu ukrajinských dělníků, kteří jsou odvezeni na stavbu na dopředu určené místo. Vždy po pár dnech se teritorium mění, jak ubývají a dokončují se práce zde a jak přibývají jinde. Nečeká je lehký den. Především musejí hodně pracovat, na odpočinek je málo času… A český organizátor je plně zaměstnává. Chtějí si vydělat? Zajisté. Práci sežene a na ně zůstane - právě ona práce. Další detaily nebudu přidávat. Kdo je částečně zná, doplní mě, že mnoho z nich pracuje také o sobotách a nedělích. Rovnice je jasná - „více práce - více peněz - méně myšlenek na blízké“. Jak jednoduché, že? Možná pouze zdánlivě.
Kdo se s jejich pracovními akcemi blíže seznámí, pozná, že jejich pozice není snadná. Často pracují za horších podmínek a za méně finančních prostředků než jejich čeští kolegové. Tak již procesy na vrub cizinců běží nejen v českých a moravských koutech. Ne vždy je příčinou nemožnost či neschopnost doložit správný výuční list. Většina si nestěžuje. Mají své rodiny, příbuzné a známé, které živí - zde i na dálku. Navíc si velmi dobře uvědomují, co se odehrává v jejich domovině. Jejich česká konstelace je o mnoho lepší. Ano, občas též zde je někdo zraněn a dokonce zemře. Ale ve všech ukazatelích vychází jejich život jako lepší a kvalitnější.
Měl jsem možnost mluvit s mužem, který - jak oni říkají, - byl na válce. Jak vypadá stručný souhrn jeho starostí? Budu dnes vypátrán a zastřelen? Mám aspoň trochu něčeho do žaludku? Kde na chvilku složím hlavu, abych zanedlouho neusnul za chůze či na strážním postu? Je kam se chovat v případě leteckého a raketového útoku? Jestliže budu postřelen či jinak zraněn, mám šanci na nějakou pomoc? Můžu nadále věřit ostatním? Zejména veliteli? Najdu pár vteřin, abych se duševně posílil myšlenkou či pohledem na své drahé na obrázku? Leckdy ani pořádně nevím, kde se nacházejí a jak se jim vede… Rozhovor byl docela pohnutý a nepovažuji za nutné prodlužovat přehled jeho obav a otázek. Snad jen dodám, že prožité se s nejvyšší pravděpodobností odrazí do jeho dalšího života. Pokud na něj dojde!
Na závěr doplním třetí obraz. Ne vždy je práce na každou neděli. Pak se cizí pracanti sjedou na dohodnuté místo, nejčastěji na ubytovnu, kde mají sídlo, případně kde dlí jejich největší uskupení. Jak se dá od mužů z východní země a se spíše nižší kulturní úrovní očekávat, nemluví se tam slušně, hodně se pije a panuje tam dost velký hluk. Měl jsem možnost poznat pár osob a mohu dělit poznatek, že jsem spatřil cosi jako třetí tvář. Jak vypadaly ostatní? První je pracovní, ne zcela vzorná, ale vidíme pracovitost, obětavost, nasazení, poslušnost atd. Druhá je před jejich partnerkami. Většinou tichá, skromná, souhlasící, až pokorná. Ve třetí verzi - popíjecí - lze vnímat uvolněnost, zhrubělost, vysokou kadenci řeči, nízké sebeovládání atd., prostě pijatika a chuť se chovat „svobodně“. Aspoň na pár desítek minut. A vše je umocněno výlučnou přítomností mužského pohlaví. Nutno dodat, že zpravidla se nic nerozbije a nenajde se po nich pozvracená podlaha a jiné součásti ubytovny. Možnou odpovědí je, že se chovají jako dobytek. Po vyslechnutí označení by je leckdo odsoudil, ale pozor - skot ví - na rozdíl od člověka, - kdy má dost!
