Článek
Nedávno jsme se aspoň trochu dozvěděli, jak se ukrajinské děti a jejich rodiče chystají na letošní prázdniny a jaká omezení a překážky se jim stavějí do cesty. Především proto mají v plánu strávit nějaký společný čas, pokud umožní pracovní smlouvy a úvazky dospělých. Dnes se podíváme doslova o kousek dále.
Jistě je potřebné se zastavit u cestování. Je nabíledni, že nepůjde pouze o výpravu do města, kde zrovna bydlí, či někam do blízkého okolí. Ač by se tam mohli věnovat zajímavé a přínosné činnosti. Kupříkladu se více dozvědět o teritoriu a tím snadněji zapadnout mezi ostatní. Nezřídka se stává, že se přistěhovalci dozvědí dost podkladů a bývají „chytřejší“ než místní starousedlíci. Netýká se jich - aspoň zpočátku - poměrně známý psychologický jev - provozní slepota. Podstatou je, že přestáváme vnímat, co se mnohokrát za sebou opakuje a nemění se. Třeba jde o dopravu do zaměstnání, kam denně jezdíme.
Tak se podíváme na prázdninové cestování ukrajinských dětí. Zákonitě proběhne oběma směry. Zde se narazí na další velké rozdíly mezi našimi a jejich rodiči. Čeští a moravští občané se nemusejí obávat, že by je po překročení státních hranic někdo povolal na příslušný úřad a brzo poté do vojenské služby. Proto se dá čekat, že budou převažovat příjezdy či přílety osob, které mohou relativně volně opustit ukrajinské území. Avšak půjde též o dost cest do velké východní země. Tak se při besedě postupně dozvídáme, kdo sem za nimi přijede a kam oni pojedou. Není nadsázkou psát o dočasném scelení rodin. Jak bude vypadat časový rámec? Jedna rodina plánuje pobyt na pouhý týden, druhá na dva a pár se jich hlásilo, že u babičky zůstanou celý měsíc. A možná i déle. Bude záležet, jestli rodiče dostanou v práci nějaké volno. Nebo se vrátí do ČR, něco odpracují a přijedou si pro ně, aby se pokračovalo v české misi.
Jak jsem se dozvěděl, nebude jediným programem pouze babička či dědeček. Mezi zajímavé důvody bych zařadil informaci, že jedna dívka tam pojede na kontrolu zubů. Z jiného místa naopak znám dívku, která jezdí za lékařskými službami do ČR. Tím má reálnou možnost se pravidelně setkávat s otcem, který se vrátit nemůže. Ztratil by práci a později možná i život.
Pochopitelně bychom neměli vynechat návštěvu kamaráda, byť současně zaznělo, že třeba na setkání ani nedojde. Nevědí, jak válka zasáhla místo, kde spolu dříve bydleli a scházeli se. Navíc se zjistilo, že počet českých kamarádů tady je o něco vyšší než v zemi původu.
Za pozornost stojí, že až po návratu do rodné země bude jedno dítě chodit ven, tady kromě školy nevychází. Samo neví proč, ale rodiče na daném požadavku trvají. Mají snad podklady o zvýšené kriminalitě v našem státu? Z jakých zdrojů vycházejí? Je možnost si něco ověřit? Chtějí mít potomka co nejvíce pod kontrolou? Nic by se nemělo podceňovat.
Na závěr se poněkud rozjedeme. Jednak v přeneseném smyslu slova. Jednak ve skutečnosti. Část se těší na zájezd do zahraničí, nejčastěji půjde o pobyt u moře. Děti se zmiňovaly o zemích jako Bulharsko, Turecko, Francie, Španělsko a některé nevěděly, kam se pojede či poletí a o které oblasti půjde. V každém případě se moc těší.
V rámci přehlídky můžeme spatřit relativní pestrost, opět finanční a teritoriální. Na samotný závěr jsem si ponechal překvapení. Jeho podstatou je, že většina ukrajinských dětí se sice na letní volno těší, nicméně leckteré se vyslovují, jaká je škoda, že se v červenci nemůže jít do školy. Nekráčí o hozenou rukavici pro jejich české a moravské spolužáky? Že by jejich recept zněl - méně cestování a více práce a učení? Nebo je hlavním lákadlem přístup paní učitelky?
