Článek
Uzenina a připínáky
Den skončil před několika desítkami minut. Světlo odešlo za sluncem a venku již vládla tma. Ne sice dlouho, ale tmavo bylo dost. Protože se jednalo o městské podmínky, člověk nešel temnotou jako v přírodě. Přesto či právě proto se více do hry dostávají kromě zraku další smysly, především sluch a čich. Jaká je však souvislost s nadpisem?
Pro mě se jednalo o vcelku obvyklou cestu. Pochopitelně jsem ji dobře znal a měl vychytána drobná úskalí jako díru v chodníku, okraj silnice, štěrk, louže, záhon aj. Poté něco přišlo. Již nejméně z třiceti metrů mě zaujaly dvě změny oproti zvyklosti. Před hlavním vchodem většího OC/NC něco stálo. S ohledem na přítmí a stav zraku jsem zatím nebyl schopen úplně přesné identifikace. Jen jsem v onu chvíli věděl, že jde o nějakou střechu. Druhým vjemem byla poměrně silná vůně. Maso? Uzenina? Poté jsem se přiblížil a dozvěděl se.
Právě končila prodejní akce soukromého uzenáře. Pohlédnu na RZ jeho vozu a pochopím, že není odtud. V útrobách ne zrovna malé dodávky postupně mizí jeden pekáč za druhým. Část jich je méně než poloprázdná, jiné vypadají polovičatě. Kromě nich paní ukládá také různé misky a mističky. Ocením přitažlivou vůni. A co se mi dostane jako odezvy - „aby ne, když to je pravá uzenina“ a poté „nic falšovanýho, pane“. Mimoděk mě napadne, že bude jistě stát dost peněz. Zeptám se, jak dnes pochodili. Prý dobře. Jinak by sem nejeli velký kus cesty až z jižní Moravy. Prý kvalita se prosadí sama. Stačí vysoce lákavá vůně a poté proces běží skoro sám…
Dnes už mi nic neprodají, pokladnu odpojili a zakódovali, skončili a balí. Mám se zastavit zítra. Budou opět prodávat celý den. Jen mám dorazit aspoň chvilku před setměním. Nesporně si pochutnám. Nabízejí jenom kvalitu. Prodávat „zboží jako tady“ - a výmluvně kývne k OC/NC - by si nikdy nedovolili. Chvíli probíráme ceny na trhu. Jako znalec oboru mi tvrdí, že pod 100 Kč nejde nic udělat. Pokud je cena nad a asi tak do 150 Kč, neměl bych ve výrobku hledat maso. Jako konkrétní příklad mi slovně předkládá polskou slaninu za 120 Kč. Jaký výsměch! Prý slanina. Dodá, že tam melou i boudy, v nichž zvířata pobývají. On osobně a jeho tým se pohybují v relacích nad 350 - 400 Kč. Mírně pozdvihnu obočí. Dost vysoko nastavená laťka, že? Za vysokou kvalitu se musí vysoce zaplatit. Jeho argument zní jasně a neprůstřelně. Kapitalisticky? Jen blázen by z nějakých zdrojů dotoval svoje výrobky. Pak by nešlo o výdělečnou činnost. Spíše o zábavu a účelné /?/ vyplnění vlastního času.
Nejsem si jist, zda ústně deklarovanou vysokou kvalitu může potvrdit svou rozložitou postavou. Hlavně v oblasti břicha. Kdysi jsem slyšel, že za řezníka a kuchaře hovoří jejich - nadneseně vyjádřeno - silná postava. Boubelatost je bližší a přesnější. Slovo silný je od síly. Při logické úvaze platí - kdo je rozložitý, vůbec nemusí být silný. On má zřejmě oba prvky - je dosud mladý a navíc vidím, jak lehce nakládá s pekáči uzeniny. Skoro jako kdyby šlo o pírka. I když ani věk není zárukou síly, že? Muž má posloužit jako důkaz, že se mají opravdu dobře. Kdyby uvedená souvislost bezpečně fungovala, tak muž přede mnou žije v blahobytu.
Pán obejde celou prodejní plochu a oddělává cosi jako ubrus. Byl upevněn velkými připínáky. Má co dělat, když se pro část z nich sehne až na zem. Tady si nepomůže nakopnutím jako u odpadku. Až později mě napadlo řešení, ale již byli nejméně 10 minut pryč. Mohl s sebou vozit koště, aby se nemusel ohýbat. Namete a lopatku podrží paní. Nebo by se ohnul pouze jedenkrát. Na zemi může skončit i ledacos jiného. Třeba pár drobných či účtenky v rámci systému EET.
Po pekáčích uzenin ve voze mizí asi 10 stolků. Jsou šikovně vymyšleny, dají se rychle složit a zaberou překvapivě málo místa. O něco více času si vyžádá likvidace střechy. Tady existují dva postupy a každý z prodávajících je zvyklý na jiný. Proto chvilku trvá, než se dohodnou na jednom z nich. Hlavně aby se nic nepoškodilo. Mají prodávat ještě zítra a domů je daleko, aby si přivezli náhradní střechu nebo nějakou součástku. Stánek se stává minulostí. Spolu se starší paní - patrně s matkou či tetou - naposledy vše prohlédnou, nasedají, loučí se a znovu mě zvou na zítřek. Že bych se nechal zlákat? Vůni jsem řadil mezi docela omamující.
Jejich obchodní mise má svoje dopady. Kupci doma ochutnají a jistě dosáhnou na příjemný zážitek. Pokud ovšem se aspoň dílem ovládnou a nesnědí vše naráz. Stokoruny jen mizí v ústech a v krku. Kdo by během zbytku večera snědl větší kousek, troufnu si napsat, že nebude mít úplně snadnou noc. Kvalitní uzenina jistě pořádně poleží. Z vlastní zkušenosti vím, že když se večerní - a přesněji večeřový - proces správně nezvládne, lze a někdy je nutno posunout čas obvyklé snídaně.
K jednomu důsledku došlo hned na místě prodeje, byť o něco později. Nikdo však nic nekonzumoval. Jak jsem tam chvíli postával, procházel kolem mě mírně snědý muž. Bavil se svým kolegou, možná kamarádem. Náhle zakolísal a vzápětí poskočil vzhůru. Oba se zastavili a pátrali po příčině. Ano, hádáte správně, našlápl na velké připínáky. Do úplné informace chybí, že jeho letní pantofle byly dost sešlapány, a tak kov tenkou vrstvou pronikl velmi lehce. Jak nůž máslem, které již trochu povolilo. Muž příčinu odhalil a „ničitele“ odhodil do koše. Po jejich odchodu jsem se trochu sehnul k zemi a našel další dva kusy. No koště by se výrobci, majiteli a prodejci uzenin vskutku hodilo. Pokud se mu nechce přes jeho viditelný majestát příliš ohýbat. Co bude zítra? Jistotou je prozatím neskonalá vůně.
