Článek
My jsme se již cosi o nich a o jejich podobách dozvěděli. Víme, že kromě volebních propadů se jedná taktéž o poklesy u lidí, ba přímo na nich, na jejich tělech a obličejích / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-volby-a-propady-88641/.
Dnes se proto podíváme dále a zkusíme najít cestu, zda a případně jak lze vzniklé konstelace prožívat o něco či o dost lépe než nepříjemně. Je docela možné, že se najdou jedinci, kteří se jich přestanou bát. Aktivně vyhledávajících ovšem bude poskrovnu.
Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme k dispozici informace a doporučení, aby se uvedeným a jim blízkým dějstvím lidé nevyhýbali. Naopak, aby je brali jako příležitost a výzvu, že se o sobě a o druhých něco užitečného dozvědí. Jen tak se dostanou skutečně dopředu. Nesporně mají pravdu. Ale právě tak se málokomu chce postupovat. Úzkostlivě si drží svou stezku a linii, kterou si mnohokrát zkusil a doslova prošlapal a nechce se mu podnikat jakékoli experimenty. Možná by si měl vzpomenout na dobu svého mládí, jak pořád něco a někoho zkoušel. Nemyslím jen chemické pokusy, ale poukazuji na vytrvalé testování hranic, pravidel a zvyklostí, které dětem předkládají dospělí. Za prvé jako výchovný prvek. Za druhé jako postup v dobrém úmyslu. Za třetí jako ochranu. A neměli bychom zapomenout na čtvrtou verzi, kdy jim jde především o upevnění a prohloubení jejich autority dospělého. Někdy žel výhradně. Jako kdyby vlastnili záruku na pravdu.
Takže před sebou máme cosi jako aktivní využití historického prvku. Podívejme se na sebe a svou minulost a zkusme se zamyslet, co by se nám z ní mohlo hodit. Co by nám ještě mohlo pomoci? Leckdo přirovnává dnes probíraný proces ke sportovnímu tréninku. Otázka je zcela logická. Jak se chcete zlepšit, když nebudete trénovat a cvičit, zkoušet a opakovat? Nejenže zůstanete na místě, se zvýšenou pravděpodobností je jasné, že začnete klesat a po čase se až propadat. Každý by si měl promyslet, co vlastně chce. A co nikoli. Ano - pokud se bude nepříjemným setkáním neustále vyhýbat, což je lehké k pochopení, kam se dostane? Chce zůstat slabý? Nepřipravený? Zde má dobrou příležitost k tzv. sociálnímu otužování.
Ještě mě napadá tzv. chytrý kousek, abychom se nemuseli loučit se svou oblastí pohodlí. Doslova finta. Máme-li ve volební komisi spřátelenou osobu, tak jí zavoláme a ptáme se, jak vypadá situace na místě. Nebo si dopředu zjistíme, kdy asi tak bývá největší klid. Když se nechceme s lidmi ze vzdálenějšího sousedství potkat a být překvapeni a čelit výzvě, načasujeme si svůj příchod tzv. šikovně. Třeba na čtrnáctou, devatenáctou / hlavní zprávy / či skoro dvaadvacátou hodinu. Moudré? Prozíravé? Vypočítavé? Lstivé a úskočné? Nebo naopak charakteristické? Zbabělé?
Nenastanou-li mimořádné podmínky, k dalším volbám půjdeme příští rok. Možná nebude chybou něco pro sebe a pro lidi ve svém okolí udělat, aby nás alespoň část dějů nezaskočila jako nyní. Mezi požadavky a návody zcela jistě patří, abychom zásadně častěji odpoutali své zraky od displeje mobilního telefonu. Proč ho s sebou nosíme třeba do restaurace a neustále na něj pohlížíme, když jsme tam dorazili za účelem schůzky s živou osobou? Tak zní jeden z konkrétních příkladů, které jsou pro poslední roky tak typické. Na nás přece záleží, jak se rozhodneme. Copak se musíme podvolit tlaku zvenčí? Můžeme své závislosti umenšovat a nakonec docela zvládnout, ne? Avšak jestli opravdu chceme!
Mnoho času sice nezbývá, ale nějaký ještě máme. Uvědomme si konečně, že my sami si pod sebou řežeme větev. Tak lehkovážně chceme nakládat se svým životem?
