Článek
Myslím, že se zněním nadpisu je možné v obecné poloze vyjádřit souhlas. Důvodem bývá, že jsme-li od někoho či od něčeho vzdáleni, nejsme schopni vnímat podrobnosti. Část z nich může celkový dojem kladně podpořit. Naopak některé po přiblížení zaujmou známou pozici - vada na kráse. Třeba zámek je na fotografii v prospektu nebo na internetu opravdu hezký, nasvícený, přitahující… Po příjezdu na místo spatříme popraskané zdi, odpadávající zdivo, vítr unáší drobné odpadky atd. Jako kdyby si kulturní památka podávala ruku s vylepšeným snímkem modelky, zpěvačky, herečky… Pozor - samozřejmě jde o dílo člověka!
Párek žen mě zaujal na první pohled. Šel kousek přede mnou. Vpravo žena oblečená do černého elastického oděvu a ve sportovní obuvi. Štíhlou postavu ladných tvarů velmi vhodně doplňovaly světlé vlasy. Vlevo jdoucí žena její typ postavy neměla, přesto se o ní nelze vyjádřit jako o tlusté, nebo jak hlavně ženy lichotivě říkají - o „silné“. Vlasy jí všelijak poletovaly, působily neuspořádaně. Na nohou měla cosi jako sandály. Dospělé ženy tvořily doprovod pro malou dívenku. Když dítě drobet vybočilo z dráhy, osoba v černém hbitě vykročila až vyskočila a vše „srovnala“, jak má být.
Pak jsme se sešli na místě, kde se nachází komplex dětských hřišť. Pro úplnost dodám, že jsou od sebe oddělena metrovými plůtky a turniketem na zaplacení. Zdá se, že jde o drobnost, ale vyplývají z ní dvě podstatné informace. Za prvé - žijeme v kapitalismu a nic se nedostane zadarmo a ani bezplatně. Za vše si člověk musí zaplatit. A v případě rodičů platí za děti, tj. nikoli za sebe. Za druhé - chudák je rodič, jehož dítě je možné považovat za přelétavé. Za chvilku ho přestane zajímat počínání na skákacím hradě a chce přejít na místo s řadou zabudovaných malých a středních a velkých míčů, mezi nimiž se přebíhá či poskakuje, jiní se za nimi schovávají, odvážnější a tělesně připravenější děti se snaží skákat z jedno na druhý atd. Ještě upřesním sloveso z první věty aktuálního odstavce. Nebylo plánem se sejít, ale proces se sešel tak, že jsme se sešli. Aniž bychom seděli na sesli, abych využil krásných možností a zákoutí rodného jazyka.
Z dálky vypadá dobře, znovu musím tezi z nadpisu zopakovat. Platí. Nyní jsem měl možnost se na obě ženy podívat zblízka. S mírným překvapením jsem zaznamenal, že štíhlejší a lépe upravená je nejspíše babička, což zanedlouho vnučka potvrdila oslovením. O dítě se hodně zajímala a starala, byla mu téměř neustále k dispozici. Obličej však vypadal značně staře. Nemyslím ovšem na osmdesát let. Možná jsem díky němu pochopil, proč je jinak celé tělo oděno černě a kompletně, ač by letní počasí vyzývalo k odhalenější formě. Mladší byla nejspíše dcera „černé“ ženy, dítě ji oslovovalo jako maminku, měla znatelně horší tělo. Sundat deset kilogramů by se hodilo. O dítě jen občas zavadila pohledem, nejčastěji sledovala displej mobilního telefonu a občas vzhlédla, aby něco sdělila a/nebo ukázala matce. Občas se tak stalo bez pohybu hlavy a navázání zrakového kontaktu.
Nechci být vnímán jako kritik, pouze jako pozorovatel. Když jsme si v malé skupině navečer vyměňovali poznatky a dojmy z denních akcí, dal jsem zážitek ze „setkání“ s oběma ženami k dobrému. Jedna žena se sama vyjádřila tak, že použila známou lidovou průpovídku - „zezadu lyceum, zepředu muzeum“. Jiný muž přispěl podkladem, že mladé ženy na něj dnes působí, že příliš spoléhají na své mládí, nic kromě česání a šminkování - a mobilování! - nedělají a spoléhají, že jim nastavený algoritmus vydrží na dlouhá léta. Dost naivní postup. Jak pán dodal, nevydrží, odkvetou, a proto je zapotřebí se snažit. Nejlépe v tělocvičně. Nikoli za pomoci mastiček a botoxu. Když jsem se zamyslel, souhlasil jsem s ním a došlo mi, že mnou spatřená dvojice žen jeho stanovisko zřejmě naplnila. Snad dcera jednou pochopí… A čím dřív, tím líp.
