Článek
Žádná novinka, řeknete si. Opravdu není, i když jeho příprava a počátek probíhaly v přece jen poněkud jiné atmosféře. Jinak je, když vše běží normálně, a jinak, jestliže se nad našimi hlavami vznáší různé mraky, sílícím covidem počínaje, riziky kolem umělé inteligence pokračuje a očekáváními nad početními stavy a přístupy žáků a žákyň a jejich rodičů z jiných zemích pokračuje. Už jenom chybí stávkování učitelstva. Klidně by se mohlo stát. Požadavky se zvyšují, práce a starostí je více, současně se hovoří o úsporách a propouštění…
Bez překvapení možná ne jednomu žákovi či žákyni hlavou bleskne myšlenka, jestli by na stávku měli nárok také. Praxe ukazuje, že zrušení výuky je podle názorů žactva nejlepší, co je může potkat. Jako kdyby se cílevědomě chystali na kariéru povalečů a příživníků. Věřme, že přijde změna motivace. Odmysleme se nyní od stávkových záležitostí a věnujme pozornost jiným souvislostem.
Zahájení nového školního roku je pro někoho úlevou a radostí, protože se vrací mezi kamarády a má se komu svěřit s bohatými prázdninovými zážitky. Na oplátku si něco vyslechne. Přichází síla vzájemného ocenění a po něm souznění v podobě růstu kamarádství. A nové prožitky jistě přibudou. Vždyť jen co se zažije legrace. Někteří ho však vnímají jako špatnou věc. Zase to učení mučení, každodenní ranní protivné vstávání, trápení nad úkoly, výklady a příkazy učitelů, hubování, výčitky a dohled rodičů a jiné chuťovky. Ať se bude dít tak či onak, pro všechny jde o důležité období. Ne každý žák si uvědomuje, že si zde klade základy pro budoucí pracovní kariéru. Každý má v rukou a především v hlavě, jaká bude. Je jasné, že někdy pomůže štěstí, rodiče, tetička, strýček nebo náhoda, jindy se do cesty postaví tzv. smůla a rozličné překážky. Hlavní díl však je a zůstane na samotných žácích a žačkách, studentkách a studentech. Ne nadarmo se říká, že každý je strůjcem svého štěstí. Možná by nebylo na škodu přemýšlet nad školou jako nad sportovním tréninkem. Učitele vnímat jako trenéra. Vede, učí, kladným způsobem trápí a tím zdokonaluje. Kdo se pilně snaží a přidá si, jistěji se dostane do základní sestavy, je postaven do zápasu atd.
Pro dvě kategorie mladých školáků má počátek září ještě vyšší důležitost. Jde o prvňáky a budoucí maturanty. Jejich pozice není nijak snadná. Zdá se však, že nejmladší jsou na tom o něco lépe. Jejich výhodou je příchod do nového prostředí a setkávají se s novými kamarády. Změna je pro ně zajímavým motivem, mohou si tam občas hrát a současně se zařazují mezi školáky a ti jsou přece už velcí. I když prožívají obavy, přece jen v nich roste hrdost, že postoupili ve svém životě na další stupínek. Někdy i stupeň! Záleží, co slýchali ve svém okolí, zejména od matek a otců a též od sourozenců.
A příští maturanti? Mnozí se již na počátku poslední etapy cítí velmi unaveni. Tolik let strávili ve školních lavicích a pořád nemají po ruce konkrétní výsledek. Vlastně ničím pořádně nejsou. A přece si mnozí myslí, že jsou nejméně mistry světa a že tzv. sežrali mnoho ze světové moudrosti. Aspoň se tak na školních hodinách a rovněž mimo ně projevují. Navenek ovšem nepřiznávají, že mají také strach a prožívají obavu a nejistotu. Udělám? Neudělám? Dají mi to, nebo nedají? Ač se ve školách děje řada nespravedlností, přece jen je tam jasněji a rovněji než v životě. Zejména proto se vyplatí, aby se poctivě a průběžně připravovali na svoji zkoušku dospělosti. Vždyť by jim měla odpovědět na řadu otázek. Třeba jací jsou, čeho jsou schopni, co zvládnou a co už nikoli a jak se vypořádají se zátěžovou situací a se stresem. Jestliže se ve své přímočarosti setkávají s různými potížemi, měli by si uvědomit, že menší nebo větší potíže jsou předobrazem pozdějšího „dospělého“ života. Ani v něm nevítězí a nejsou odměňováni jen nejlepší. Naráží se v něm na spoustu křiváren, nespravedlností, falší a podvodů. Zmíněný pohled může být vítaným (?) kladem na negativních jevech ve škole.
Pro obě kategorie platí, že je třeba začít co nejlépe a začít se řídit heslem „co lze udělat dnes, neodkládej na zítra“ namísto „nějak bylo, nějak bude“ a „vono to nějak samo dopadne“. Snaha bude oceněna, byť ne vždy podle představ prvňáků a maturantů. Zejména druzí si mohou říci, že i když vše v dalším životě neupotřebí, že něco sobě a ostatním dokázali. Obstáli v náročné zkoušce a získali cennou zkušenost. Za necelých deset měsíců budou vědět, čeho jsou schopni a zda umějí obstát ve větších událostech, než bývá desetiminutový test nebo čtvrtletní kompozice. Navíc do všeho v různém rozsahu vstupují pochybnosti o sobě sama. Někdy dost trýznivě.
Má-li člověk oporu sám v sobě, ví, že se při prvním dešti nerozmočí. Pro život jde o důležitější poznání, než jsou samotné známky. Jejich hodnota za pár týdnů zmizí a v podstatě nikdy kromě pár výjimek nebude požadována. Důležitá bude schopnost a pracovitost. Právě ty je třeba nyní pilovat a rozvíjet. Těžko na cvičišti znamená obvykle lehko na bojišti. Zde je třeba vědět, že bojiště bude těžší, což však neznamená vynechat úsilí na cvičišti. Naopak tím více je třeba se snažit, zocelovat a trénovat. Než se po straně bát je třeba sobě a všem ukázat, že se pletli, když mě podceňovali, křivdili a dokonce mě odsuzovali a nepřáli mi. Pamatujme, že řada žáků je v konečném součtu lepších než jejich učitelé. Každý má šanci a záleží, zda a nakolik ji využije. Zde jsou na tom přes určité rozdíly prvňáci i maturanti stejně.
